Adolf Loos starší, brněnský sochař a kameník výstava Brněnský sochař a kameník Adolf Loos st. (1829–1879), otec slavného architekta, pocházel z Jihlavy. Vzdělání získal v Brně a na Akademii ve Vídni, kterou však nedokončil. V Brně se představil v roce 1861 návrhem pomníku Josefa II. pro park Lužánky (nerealizováno) a sochařskými portréty dvou pozdějších brněnských starostů Karla Giskry a Alfreda Skeneho, které soudobý tisk náležitě ocenil. Jako „měšťanský sochař a kameník“ začal provozovat vlastní živnost, a položil tak základy úspěšné rodinné kamenosochařské firmy, která nepřetržitě působila bezmála devadesát let. Na brněnské lokální umělecké scéně se prosadil především jako jeden ze stabilních účastníků tehdejší stavební konjunktury, zvláště díky spolupráci se stavitelem Josefem Arnoldem. Byl dodavatelem sochařské výzdoby fasád a štukových dekorací interiérů řady tehdejších brněnských novostaveb, které dnes patří k významným památkám období historismu na Moravě. Loosův přítel Mořic Trapp, historik a kustod Františkova muzea v Brně, v roce 1867 napsal: V sochařském ateliéru a kamenické dílně v Hřbitovní ulici působí jeho práce a činorodost pomocníků na každého návštěvníka tím nejlepším dojmem. Je zde prezentováno mnoho zajímavých děl, jako např. modely k architektonickým dekoracím ve všech stylech a figuracích a také náhrobky v žule a pískovci. Vedle oboru sochařských dekorací architektury se Adolf Loos st. věnoval výrobě náhrobků. V roce 1870 se oženil s Marií Hertlovou (1833–1921) a zakoupil dům v Hřbitovní ulici č. 22 (dnes ul. Kounicova), strategicky umístěný při hlavní cestě k městskému hřbitovu (dnes Tyršův sad). Zde se jim 10. prosince 1870 narodil syn Adolf (1870–1933) a později dvě dcery Marie-Irma (1872–1907, provdaná Pirschlová) a Hermína (1873–1904). Firma skvěle prosperovala a stala se středně velkým průmyslovým podnikem s několika filiálkami. Důležitý pro ni byl zdroj kvalitního mramoru z Nedvědice, kde měl Adolf Loos st. vlastní lom a v pronájmu i lomy obecní. Po jeho náhlé předčasné smrti v roce 1879 převzala firmu vdova Marie Loosová a vedla ji úspěšně víc než pětatřicet let. V roce 1915 požádala syna, již uznávaného architekta, aby adoptoval svého synovce a jejího jediného vnuka Valtra Pirschla (1894–1957). Chtěla mu předat podnik a nesnesla pomyšlení na to, že by se na firemním nápisu objevilo jiné jméno. Architekt Adolf Loos jí vyhověl a zároveň se vzdal dědictví. Kamenictví fungovalo téměř do konce druhé světové války a oficiálně zaniklo až v roce 1952. Adolf Loos st. patřil k typickým představitelům brněnské německé měšťanské kultury. Pracoval především pro zdejší elity, zvláště z řad významných průmyslníků. Podílel se na sochařské výzdobě jejich paláců, vytvářel jejich sochařské portréty a realizoval pro ně monumentální náhrobky. Nebyl sice „velkým umělcem“, byl však schopným řemeslníkem a podnikatelem a výraznou osobností brněnského kulturního života druhé poloviny 19. století. Adolf Loos starší Heroldův dům v Brně vila cukerní rafinerie Nádražní restaurace továrna cukerní rafinerie Bauerův zámeček jídelna v Bauerově zámečku Spojené UP závody časopis Bytová kultura rodinné domy v Brně Loosova kresba Jordanův dům na střeše vila Hermanna Konstandta vila Himmelreichových dům Vladimíra Müllera Loosův pomník tiráž MuMB