Bauerův zámeček výstava Bauerův zámeček, dnes tzv. zámeček na výstavišti, býval součástí starobrněnského cukrovaru, jehož okolním pozemkům se říkalo Bauerova rampa. Svou klasicistní podobu získal kolem roku 1850. Po požáru cukrovaru v roce 1906 a po smrti otce v roce 1911 převzal rodinné podniky Viktor rytíř von Bauer ml. (1876–1939). V zámečku se usadil s manželkou a čtyřmi dětmi. Po převratu si vystudovaný právník, amatérský etnograf, cestovatel a politolog zvolil československé občanství, neboť věřil v bezproblémové soužití německých i českých Moravanů. Po deseti letech se jej však vzdal. Důvodem byl zábor velké části Bauerovy rampy pro výstavbu zemského výstaviště, na kterém se v roce 1928 konala Výstava soudobé kultury v Československu. Oslavy úspěchů mladého státu sledoval Bauer v nedobrovolném sousedství s hořkostí, kterou mimoděk zachytil na sérii rodinných snímků. Krátce předtím upravil Bauerovi zámeček Adolf Loos, který pro něj pracoval již o dekádu dříve v Hrušovanech u Brna. V roce 1925 uvedla revue Bytová kultura, že je Loos spolupracovníkem UP závodů, s nimiž tuto dobu zařizuje adaptace a vnitřní výbavu sídla velkoprůmyslníka dr. Viktora Bauera v Brně. Rozsah těchto úprav však nebyl znám a objasnil jej až nález fotografií Viktora Bauera ml. Jde o rodinná fotoalba, která se dostala do státních sbírek s majetkem rodiny konfiskovaným na základě Benešových dekretů. Pod Loosovým dohledem došlo k rozšíření stavby o terasu přístupnou z dámské ložnice v patře. Po stranách portiku byla zvětšena okna s půlkruhovým zakončením, členěná podobně jako vstupní dveře pro Loose typickým pravoúhlým rastrem. V přízemí vznikl velkorysý prostor jídelny s mramorovým obložením. Stěny vstupní chodby pokrývalo tmavé dřevěné táflování, podobně jako stěny schodiště, jehož řešení naznačovalo tzv. Raumplan. Loosův rukopis dokládají také fotografie pěti průchozích salonů v patře. To platí zejména o pracovně, v níž byl sedací kout s vestavěnou pohovkou a skříňkou, kožené křeslo s typickou lenoškou, psací stůl s židlí od firmy F. O. Schmidt, mosazná stojací lampa s třásněmi a tzv. sloní stolek s mosaznou stahovací lampou. Ložnice Bauerovy manželky, s bíle lakovaným vestavěným nábytkem se zrcadly, má typicky loosovskou kompozici. Kontrastuje s ní však ornament ve stylu Ludvíka XVI., který Loos zřejmě akceptoval na přání paní domu. Sousední ložnice Viktora Bauera ml. měla čtvercové táflování z leštěného dřeva, květinové tapety, jednoduchý nábytek a manželskou postel z UP závodů Jana Vaňka. Za zmínku stojí také židle typu Chippendale, které Loos v interiérech často užíval a dával je zhotovit dle anglických předloh. K tomuto faktu sám poznamenal: Navrhování nějaké nové židle […] považuji za bláznovství […], pro které je škoda času a peněz. Židle […] byla v době Chippendalově dokonale vyřešena. To byl tvůrčí čin. A nemůže být překonán. Adolf Loos starší Heroldův dům v Brně vila cukerní rafinerie Nádražní restaurace továrna cukerní rafinerie Bauerův zámeček jídelna v Bauerově zámečku Spojené UP závody časopis Bytová kultura rodinné domy v Brně Loosova kresba Jordanův dům na střeše vila Hermanna Konstandta vila Himmelreichových dům Vladimíra Müllera Loosův pomník tiráž MuMB