Heroldův dům v Brně výstava V roce 1888 představili stavitelé Heinrich Schmidt a Gottlob Alber na Císařské jubilejní výstavě v Brně plány vilek v nově vytyčené ulici Tivoli (dnes Jiráskova). Oba je také realizovali a prodávali. Dům č. 26 byl dokončen v srpnu 1889. Jeho plány neexistují, stejně jako plány k úpravám provedeným po srpnu 1910, kdy dům koupil Karel Herold (1868–1929), majitel továrny na technický len, jutu a vlněné zboží. Tehdy bylo přistavěno zahradní křídlo, v jehož patře vznikl ze dvou stran prosvětlený pokoj s vnějším vstupem ze zahrady. Pokoj navázal na stávající salon, od kterého jej oddělují kanelované přízední pilíře. Výrazným prvkem na průčelí zahradního křídla jsou meziokenní polosloupy v patře. Slavnostní vzhled obývacího pokoje v patře (tzv. červený pokoj) akcentuje vínová papírová tapeta s plastickým vzorem, připevněná dřevěnou lištou s jemnou profilací. Nově upravena byla také vstupní předsíň v patře, chodba se schodištěm a uliční průčelí. V listopadu 1922 Karel Herold dům prodal a odstěhoval se i s rodinou do Rakouska. Nová majitelka Anna Čiháková, později provdaná Martererová, zaplatila za dům 220 tisíc korun a Herold trval i na odkoupení části vnitřního zařízení, které měl navrhnout Adolf Loos. Předložil jí účet od architekta Loose na 60 tisíc korun, ze kterého uhradil jen polovinu. V roce 1970 napsala Anna Martererová architektu Františku Kalivodovi: Dal si jako podmínku část peněz mimo kupní cenu a uplatňoval to právě jako (účet arch. Loose) zvýšené náklady na adaptace. […] Myslím, že i celé vnitřní zařízení navrhoval arch. Loos. […] dům má tolik znaků, že odborníci nepotřebují snad prohlášení laiků nebo účet od Loosa, který není k nalezení. Loosův účet se nenašel, ale jeho existenci potvrdil v roce 1970 i advokát Jaroslav Streck, který vyhotovil v roce 1922 kupní smlouvu. Úpravy „pro Loose“ doložila Anna Martererová také svědectvím Josefa Kocmana. Když mi fa Kocman […] prováděla tapetování jídelny a zahradního pokoje, tak starý p. Kocman nechtěl ani slyšet o přetapetování […] tzv. červeného pokoje a také si pamatoval tehdy (v r. 1922), že to dělal pro Loose. V prosinci 1970 si prohlédl dům Loosův žák Robert Hlawatsch, který mimo jiné poznal rukopis svého učitele zvláště v přístavbě zahradního křídla domu. Výtvarné pojetí uličního průčelí, oplocení, geometricky stylizované zábradlí schodiště i dvojice soch ve vstupní chodbě (snad vídeňský sochař a designér Michael Powolny?) do Loosova formálního aparátu rozhodně nepatří. Svou zřejmě první brněnskou zakázku Adolf Loos zjevně nedokončil. Okolnosti jeho spolupráce a rozchodu se stavebníkem zůstávají nejasné. Šlo nejspíš o nesoulad a finanční nesrovnalosti mezi architektem a klientem. Doposud neznámý architekt pak dokončil úpravy domu v duchu pozdní secesní moderny vídeňské provenience. Adolf Loos starší Heroldův dům v Brně vila cukerní rafinerie Nádražní restaurace továrna cukerní rafinerie Bauerův zámeček jídelna v Bauerově zámečku Spojené UP závody časopis Bytová kultura rodinné domy v Brně Loosova kresba Jordanův dům na střeše vila Hermanna Konstandta vila Himmelreichových dům Vladimíra Müllera Loosův pomník tiráž MuMB