/ životopis Jiří Trnka “Svatba u Broučků” Jiří Trnka Jiří Trnka se narodil 24. února 1912 Růženě a Rudolfovi Trnkovým v Houškově ulici č. 27 v Plzni. Malý Jiří vyrůstal na plzeňském předměstí Petrohrad, kde měl jeho otec klempířskou dílnu. Často si hrával se strýcem Otou a právě ten se pak stal jeho prvním učitelem kreslení. Zároveň ho strýc přivedl k loutkovému divadlu, když mu jednou přinesl torzo scény, které Jiří sám celé opravil a domaloval. Brzo pak začal sám divadlo hrát s vlastnoručně vytvořenými loutkami pro sebe i pro děti ze sousedství. Zapomínal ale na školní povinnosti, to se pak projevilo i na školním vysvědčení, a tak mu nakonec rozzlobený otec divadlo spálil. V 11 letech začal chodit na plzeňskou reálku, kde si jeho výtvarného talentu všiml profesor kreslení Josef Skupa a umožnil mu spolupráci se svým divadlem. Postupně se z nich stali spolupracovníci a přátelé. „Nebýt Josefa Skupy, snad by se ze mne stal malíř, ale nikdy bych se bez něho nedostal k divadlu ani k loutkám,“ vyjádřil se jednou Trnka. Roku 1927, v důsledku začínající krize, musel jeho otec uzavřít svou neprosperující klempířskou dílnu a Jiří musel přerušit svá studia a vstoupil do učení. Ale o dva roky později se mu podařilo udělat přijímací zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V letech 1929 - 35 studoval Trnka v ateliéru prof. Jaroslava Bendy užitou grafiku. Již v roce 1929, teprve jako sedmnáctiletý mladík, na sebe upozornil na mezinárodní loutkářské výstavě v Praze se svými loutkami Hamleta, Macbetha, Dona Quijota aj. O rok později vystavoval své loutky na III. kongeresu UNIMA v Lutychu a ve stejném roce začal vést spolu s bratry Kuncmanovými amatérskou část Loutkového divadla feriálních osad. V tomto čase ho svými zakázkami pro své loutkové divadlo podporoval Josef Skupa, pomáhal mu i jeho přítel redaktor Karel Koval. Na studia si přivydělával také kresbami do novin a časopisů. Každé léto se věnoval výrobě nových loutek, i jeho matka mu pomáhala se šitím, např. roku 1930 vypracoval pro Josefa Skupu podobu Hurvínkovi kamarádky Máničky a psa Žeryka. Po dokončení studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole založil první pražskou profesionální loutkovou scénu – Dřevěné divadlo. Své působení zahájilo divadlo 12. září 1936, ale pro neúspěch bylo po roce zavřeno. Trnka působil jako novinový kreslíř, poté začal ilustrovat knihy a spolupracovat s nakladatelstvím Melantrich. Postupně se vyprofiloval jako vyhledávaný ilustrátor dětských knížek (mezi lety 1939 - 1945 výtvarně doprovodil 42 knih). V roce 1938 připravoval pro naší účast na výstavě v New Yorku dioráma „Svatba u Broučků“. Ale po vypuknutí války byla naše účast na výstavě zrušena a dioráma bylo vystaveno až jako součást první velké Trnkovy výstavy „Malíř naděluje dětem“ v roce 1940 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, kterou zahajoval Vítězslav Nezval. Spolupracoval s redaktorem ČTK Josefem Menzelem, který napsal sérii knih o medvídkovi Míšovi Kuličkovi (zprvu pod jménem Jan Vik). Jiřího ilustrace ke knížce, Míša Kulička v rodném lese (1939), se staly velice populární. Vyráběl dětské hračky pro továrnu J. Pospíšila v Rokycanech, navrhoval scény, kostýmy a kulisy pro pražská divadla. Od roku 1939 pravidelně spolupracoval s režisérem Jiřím Frejkou. A svět divadla se pak stal tématem pro řady jeho obrazů. V roce 1941 vydalo nakladatelství Orbis Karafiátovy Broučky (1876) s Trnkovým bohatým barevným ilustračním doprovodem. Po válce vedl studio kresleného filmu Bratři v triku, kde vznikl i jeho první film Zasadil dědek řepu (1945). Za další film Zvířátka a Petrovští (1946) dostal první mezinárodní ocenění – Cenu za nejlepší trikový film v Cannes. Po roce ale ze studia odešel, a ještě s několika spolupracovníky, založil nové studio loutkového filmu (od 1970 nesoucí jméno svého zakladatele Jiřího Trnky). Improvizované ateliéry si zřídili v Chourových domech na pražské Národní třídě (stály na místě dnešní Nové scény Národního divadla). Prvním dílem jeho nového studia byl celovečerní film Špalíček (1947), který byl zároveň prvním celovečerním loutkovým filmem u nás. V jeho tvorbě byl dominantní především animovaný loutkový film a řada jeho filmů získala desítky cen na světových i domácích festivalech – Bajaja (1950), Staré pověsti české (1952), Osudy dobrého vojáka Švejka I. – III. (1954-1955), Sen noci svatojánské (1959), Kybernetická babička (1962) nebo Ruka (1965). Posledním Trnkovým filmem byl snímek Ruka, který je alegorií na totalitní moc a v polovině 60. let 20. století cenzura tento film zakázala. „Jeho umění loutkového filmu zůstává nepřekonáno. Mistr zde nalezl zcela bezprostřední možnosti uměleckého výrazu. Překypující je jeho fantazie, vynikající jeho umění zobrazující. Jeho styl se mění film od filmu, přizpůsobuje se motivům. Vždy znovu objevuje nový svět plný poezie a krásy.“ (VOLKSRECHT, Curych, 27. 1. 1966, Franz Welte (Švýcarsko).) Podílel se také na přípravě československého pavilonu pro Expo 58 v Bruselu. Na bruselské výstavě navázal kontakty s UNESCO a později pro ně vytvořil propagační kreslený film Proč UNESCO. V posledních letech života se kromě práce pro Expo 67 v kanadském Montrealu věnoval malbě, plastice, sochařské tvorbě a znovu i knižní ilustraci. Sám napsal a ilustroval knížku Zahrada (1962). V roce 1967 byl jmenován profesorem na UMPRUM v Praze. Tehdy byl ale již těžce nemocen a značně vyčerpán. Zemřel 30. prosince 1969. Při smutečním obřadu ve strašnickém krematoriu, dne 8. ledna 1970, měl promluvit Jaroslav Seifert, ale nebylo mu to dovoleno, a smuteční projev proto přečetl herec Rudolf Hrušinský. Jiří Trnka byl neobyčejně činorodý člověk, který oplýval neustálými nápady, plány a cíli. Během svého života uspořádal 28 samostatných výstav a vytvořil přes 40 filmů. Foto: Archiv Jana Trnky