/ broučci Jan Karafiát Broučci. Pro malé a velké děti. Jan Karafiát: Broučci - pro malé a velké děti Autorská pohádka evangelického faráře a pedagoga Jana Karafiáta poprvé vyšla již v roce 1876, ale tehdy nevzbudila žádný zájem a slovy Jana Skácela si kniha ještě téměř dvacet let „odpočinula“. Na konci 19. století byla konečně na základě nadšené recenze Gustava Gammy Jaroše v časopise Čas znovuobjevena. Jarošova recenze začínala slovy: „Uznávám za potřebné promluviti o dětské knížce, jejíž spisovatel nadto není znám, která je již 17 let na světě a možno říci ze světa. Básníka jejího lze s rozvahou nazvati českým Andersenem.“ Od té doby již vyšlo přes sto vydání v češtině a mnoho překladů. Jan Karafiát, který knihu původně vydal anonymně, se ale k autorství plně přihlásil až v roce 1903. Pohádka Broučci je poetickým příběhem ze života svatojánských broučků, do kterého autor vložil poselství pro děti i dospělé o morálních hodnotách a vztahu k Bohu, rodině a přírodě. Text plný symbolů, odkazujících ke křesťanským hodnotám, je zároveň dokonale přizpůsoben dětskému vnímání světa. Kniha sleduje tři generace rodiny Broučků na pozadí cyklického střídání ročních dob a empaticky dětem popisuje životní cestu od narození do smrti a fungování světa obecně. Dětský čtenář se snadno ztotožní s Broučkem, který roste, učí se od rodičů, zlobí a dělá chyby, které potom musí napravovat. Hlavním motivem alegorického příběhu je rodina Broučků s hlavní postavou malým Broučkem, kterého sledujeme, jak prvně vyletí v doprovodu tatínka svítit k lidským obydlím, kde ho jeho zvědavost stojí skoro život. Rodina Broučků se sousedy a kmotry prožívají s Broučkem dospívání i námluvy, kdy se nejdříve zakouká do Berušky, ale později pochopí, že je třeba si vybrat nevěstu z vlastního druhu. Společně založí rodinu, která je požehnána mnoha potomky, a Brouček může dětství a dospívání sledovat znovu, tentokrát z rodičovské perspektivy. Jak se střídají roční období, prožívají Broučci období blahobytu i bídy, když je v zimě ohrožuje tuhý mráz. Smrt hraje v příběhu přirozenou roli stejně jako v životě lidí a autor je oceňován za to, že dokáže dětem vyprávět i o konci života bez patosu a v souladu s Bohem a přírodou. V druhém plánu pohádky je příběh Janinky, která pravděpodobně zosobňuje Karafiátovu inspirativní přítelkyni a mecenášku Miss Jane Dennistoun Buchanan of Auchentorlie, jíž je celé dílo věnováno. Mnoho reálií příběhu má skutečný předobraz v životě autora a zároveň plní symbolickou funkci. Ačkoli je knize nyní již téměř 150 let a některá její poselství se mohou zdát zastaralá, díky univerzálnosti hodnot, jako jsou láska, rodina, víra, pokušení a úcta k přírodě, zůstávají Broučci oblíbení mezi čtenáři i mezi výtvarníky a divadelníky. Samostatnou kapitolu tvoří doplňující ilustrace. Původní vydání vyšlo bez ilustrací jen jako prostý text v rámečku. Prvního výtvarného zpracování se Broučci dočkali v roce 1902, kdy je kresbami v secesním duchu doplnil tehdy mladý Vojtěch Preissig. Od té doby se stejného úkolu ujalo mnoho výtvarníků, ale nejvýraznějším z nich byl Jiří Trnka, který dal Broučkům vizuální podobu dokonale ladící s textem, a svými ilustracemi tak značně podpořil oblíbenost knihy. Jiří Trnka s tématem prvně pracoval v roce 1936 ve svém Dřevěném divadle, kde inscenoval loutkové hry Mezi Broučky a Vánoce u Broučků. V roce 1939 knihu využil jako námět pro dioráma určené na Světovou výstavu v New Yorku, a vytvořil tak scénu Svatba u Broučků. V roce 1940 prvně ilustroval samotnou knihu, a to její 46. vydání u nakladatelství Jana Otty v Praze. Původně se jednalo o kolorované perokresby, ke kterým později přibyly poetické barevné akvarely.