DRUHÝ GENETICKÝ PŘÍBĚH GENETICKÉ PŘÍBĚHY PRVNÍ GENETICKÝ PŘÍBĚH TŘETÍ GENETICKÝ PŘÍBĚH i i i i PRVNÍ GENETICKÝ PŘÍBĚH první GENETICKÝ PŘÍBĚH první genetický příběh první genetický příběh DRUHÝ GENETICKÝ PŘÍBĚH druhý GENETICKÝ PŘÍBĚH druhý GENETICKÝ PŘÍBĚH druhý GENETICKÝ PŘÍBĚH TŘETÍ GENETICKÝ PŘÍBĚH třetí GENETICKÝ PŘÍBĚH třetí GENETICKÝ PŘÍBĚH třetí GENETICKÝ PŘÍBĚH Druhý příběh umožňuje nahlédnout do fungování složitého společenství buněk, kterým je organismus každého z nás. Vznikáme z jedné buňky, zygoty, během splynutí mateřského vajíčka a otcovské spermie. S nárůstem reprodukčních problémů v lidské populaci je vítána možnost zahájení života s využitím asistované reprodukce. Technika in vitro fertilizace si zasloužila Nobelovu cenu v roce 2012. Jak ale z jedné buňky dosáhnout 1014, což je odhad počtu buněk dospělého člověka? Mnohonásobné dělení musí být přísně řízeno v tzv. buněčném cyklu. Třetí genetický příběh seznamuje s životem, smrtí a nesmrtelností na úrovni buněk s dopadem na celý organismus. Životní cyklus buňky, který zahrnuje proliferaci, diferenciaci a plnění funkcí, končí programovanou smrtí nazývanou apoptóza. Všechny buňky mnohobuněčného organismu jsou naprogramovány k sebedestrukci, je to jeden ze způsobů jak zajistit správné fungování celého organismu. Smrt buněk se uplatňuje již na začátku života, během embryogeneze, je totiž součástí vývoje orgánů. Za tyto objevy byla udělena Nobelova cena v roce 2002. První genetický příběh vás provede milníky na cestě k rozluštění genetického kódu, které byly oceněny Nobelovou cenou za fyziologii a medicínu. Mendel byl první, kdo v roce 1865 ukázal, že princip dědičnosti a variability je založen na přenosu informačních jednotek. Další století ukázalo, že genetická informace je uložena v jádře v podobě nukleových látek. Kde přesně je genetický kód zapsán, ukázaly analýzy nukleových kyselin v polovině 20. století a zejména objev struktury DNA v roce 1953. Přestože Mendelův objev byl epochální, Nobelovu cenu nezískal. Ta je totiž udělována až od roku 1901 a kandidáta nelze nominovat posmrtně. Na Mendelův odkaz však řada nobelovských laureátů navazuje a hrdě se k němu hlásí. Některá věnování s fotografiemi autorů a jejich návštěv Mendeliana jsou prezentována na úvodním panelu. RIBOZOM M. H. F. Wilkins; Foto: artigos-serbiologia.blogspot.com