19. století 1800 - 1856 1855 1819 1848 1856 Refereční plán Prahy ze 40. let 19. století, MMP 1819 požár Týnského chrámu. Dne 29. července utrpěl chrám Týnecký velkou pohromu zapálením bleskem, která celé města leknutím a strachem naplněna. Bylť pěkný den, až tu ve 4 hod. odpol. nebe náhlé se zakalilo, rozptýlené šedé mraky se srazily a prudkým lijávcem dolů se spustily. V tomto lijávci asi o půl páté hodině udeřil hrom s hrozným hřmotem do vrcholku druhé Týnské věže při Týnské uličce stojící a zapálil. V krátké době na to vyšlehl plamének z krovu věže pod samou nejvyšší makovicí a šířil se mocně a rychle, ačkoliv liják nějaký čas trval. Brzo chytilo ostatních osm věžiček okolo krovu, plamen se vedral ke zvonu, hrozně to podívání, celý krov jako povodeň vysoko vzhůru hořel, věžičky jedna po druhé klonily své šíje, dolů padajíce a za hodinu a 45 minut spatřovaly se již jen čtyry holé zdi hořící věže, v níž plamen jako let z obrovského komína ještě v 9 hodin večer vzhůru šlehal, an vnitřek skrze vyhořelá okna jako žár rozpálené pece vypadal. Ještě druhého dne ráno se z věže silně kouřilo, zvon 27 centů těžký roku 1585, od Brikcího zvonaře ulitý, rozlil se a zvonovina kapala dolů. Všeliká lidská snaha byla marná, an stříkačky nedosahovaly i muselo se obmeziti jedině zachránění kostela a okolních domů. Na štěstí vítr šel od jihozápadu a tak druhá věž byla zachráněna. Pohnutelno bylo, kterak všechny třídy Pražanův tato ztráta ozdoby města dojímala, kterak každý s bolestí hleděl na zkázu ctihodné starožitné památky naší, kterak hanlivě vše k hašení a pomáhání se dralo, a kdožkoliv tehdáž byl svědkem toho strašného divadla, zajisté živě toho vzpomínati bude. K večeru, když ještě prudký žár z věže vzhůru šlehal hasičové neunaviltělně pracovali, objevili se na Velkém náměstí ctihodní otcové kapucíni z Hradčan, klekli před radnicí, a všemohoucího pána živlův za ochranu před další zkázu pozdviženýma rukama prosili. Hned druhého dne dal magistrát Pražský kostel od vody při hašení ublácený vyčistiti a vše zase v pořádek uvésti, pročež se v něm po několik dní služby boží nekonaly. Oheň byl strávil celý vnitřek věže až ke klenutí kostelnímu, které mu šťastnou náhodou hráz postavilo. V několika dnech pak byla věž šindelová nízkou střechou až do zařízení zakryta a zemská vláda povolila hned všeobecnou sbírku po pražských i venkovských kostelích, kterou se do asi 7000 zl. víd. čísla sešlo. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1848 požár staroměstských mlýnů. Na Malé Straně řinčela okna od prudké ze všech stran střelby, píše Toužimský v díle „ Na úsvitě nové době“, kdy Praha byla bombardována Windischgrätzem dne 16. června. Pojednou bylo viděti ohnivou velkou kouli, jež se nesla z tvrze u Letné přes řeku na Staré Město. Hnedle letěla druhá a třetí a další. Již po první ohnivé kouli, byl to vyplněný granát, vyšlehl rudý plamen u Karlova mostu. Byly to staroměstské mlýny. Úpalem slunečním bylo vše vyprahlé. Ohnivý jazyk nesl se výše k modré obloze, oblaka černého dýmu vystupovala ze staveb a z nich prošlehovaly nové plameny. Plameny splývaly a požár měnil se hnedle v obrovskou výheň. Rudá záře šířila se na nebi a odrážela se po hladině Vltavy. Mohutné proudy sopečnou silou vysoko vzhůru vrhané sršely v rudém ozáření jako miliony ohnivých hvězd a padaly daleko na okolí domy. Byly to zásoby obilí v mlýnech nahromaděné. Dlouho chovali občané pražští tyto polo ohněm ztrávené chuchvaly pšenice jako upomínku. Všeliký pokusy o hašení byly marné. Děla hřímala na mlýny, okolí a celou Prahu. Grenady lítaly i do jiné částí města až i na Koňský trh. Soše sv. Josefa na mostě byla koulí utržena hlava. Při tom ustavičně stříleli myslivci ze Střeleckého ostrova a také i ze člunů, v nichž se pouštěli na Vltavu, aby více obětí si mohli vyhledati. Nyní vyrazily plameny i z vrcholku vodárenské věže. Jako povodeň vzplanula věž, po třetí zhoubě nepřátelské jsouc vydána. Poprvé byli toho Švédové r. 1648, po druhé Prušáci r. 1756., kteří těžké pohromy jí způsobili, nyní po třetí kníže Windischgrätz, jenž však Švédy i Prušáky daleko předčil. Oheň zachvátil celou věž, ze všech oken vodárny valil se dým a hnedle i plamenné jazyky ven se deroucí svědčily o díle zkázy. Věžní krypta neodolala zdobenému žáru. Celá střecha byla jediným plamenem, pozlacená makovice na vrcholu se shroutila a pamětmi listiny v ní uložené ztravil požár. Míjela hodina za hodinou, ale zhouba, jež z mlýnů se valila, neochabovala. Na hašení nebylo pomyšlení pro střelbu z děl a ručnic. Vzdor tomu typografové a tiskaři ze závodu Haasova přikvapili z Anenského náměstí ku pomoci. V sílajícím žáru trhali lešení a odstranili prkna a klady k stavbě domu u Štrobachových mlýnů. Nebezpečí bylo takové, že chytal již odtud palác Kolloredovský. S jedné strany sápaly se na ně plameny, s druhé strany pálili po nich myslivci a nad hlavami lítali dělové koule. Přece však s úspěchem vykonali dílo ochrany města. Štěstím pro Prahu bylo, že panovalo úplné bezvětří. Ani lístek nehnul se na stromech. Jinak bylo více než na právě podobným, že by požár byl zachvátil celou valnou část města. Když vyšlo druhého dne slunce, byly mlýny a vodárenská věž u Karlova mostu spáleništěm; požár uvnitř dokončoval své dílo, plameny prošlehávaly na jednotlivých místech, oblaka jisker se vzněcovala a truchlivě trčely odpálené stěny a vodní kola nad proudivými splavy. Vedle mlýnů vyhořely i Karlovy lázně, obydlí Med. dra Čejky, a z velké části Havlíčkova novinárna. Byt Havlíčkův, který po celou dobu bombardování byl vydán střelbě z děl, na štěstí nebyl pobořen. Na sta lidí přicházelo v následujících dnech k mlýnům a bralo si společnou mouku, spálenou pšenici a oharky dřev na památku. Nejvíce utrpělo město ztrátu vodárny, poněvadž celá jedna část Prahy byla bez vody. Škoda počítá se na 1 milion zl. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka,ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1855 požár na Pražském hradě. Dne 20. února požár těžce poškodil Nový královský palác. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1856 požár na Koňském trhu v pivovaře „u Březinů„. V noci z 26. na 27. květen vypukl na Koňském trhu ve známém pivovaru a lihovaru „u Březinů“ oheň, který rožšířiv se ohromnou rychlostí, zachvátil větší část domu. Dům ten byla stará úzká budova, šindelem krytá, a proto šířil se oheň takovou rychlostí, že v krátkém čase stála celá budova v plamenech. Nebylo tudíž lze pomýšleti na hašení budovy této, nýbrž bylo nutno omeziti se na přední část budovy, ježto oheň vyšel v zadním konci. I to bylo velmi nesnadné, ježto všechno bylo jen dřevěné a na půdách bylo uschováno seno a sláma. I několik neštěstí se přihodilo. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka,ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903.