19. století 1896 1878 - 1896 1896 1878 1896 1878 1881 Refereční plán Prahy ze 40. let 19. století, MMP 1878 požár Trnkova mlýna. Dne 9. října o půl 9 hod. večerní vyšlehl ze střechy mlýna Trnkova malý plamének, který ve čtvrt hodině vzrostl v mohutný ohnivý sloup. Hasiči ze všech částí města a továren přijížděli v trysku na místo požáru, kde mezi tím shromáždilo se tisíce lidí. Na hašení hořícího mlýnu nebylo lze ani pomysleti, neboť nebylo k němu přístupu a mimo to rozšířil se požár již i na přízemí. Hasiči namáhali se alespoň sousední budovy zachrániti, ale potkali se jen s částečným úspěchem. V 9. hod. počal hořeti mlýn p. Dvořáka a po půl hodině nebylo možno na záchranu hořících mlýnů ani pomyšlení. Kolem půl 10. hod stál již i mlýn p. Mrskoše v plamenech a krátce před 10. hod. počalo hořeti i v krytbě věže vodárenské a sice v jedné svým první malých vížek nalézajících se kolem hlavní věže. Tisíce a tisíce diváků patřilo, jak jedna vížka po druhé s hromovým rachotem dolů se řítí. Ohnivá kostra hlavní věže dlouho vzdorovala plamenům, až konečně krátce před 11. hod. i ona se sřítila. Štěstí bylo, že trámy nepadly na mlýn p. Štípka, který by byl vzal také za své. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1878 požár na Poříčí v domě p. Gütlinga. V úterý dne 2. dubna 1878. odpoledne roznesla se po Praze pověst o děsném neštěstí, jehož jevištěm stal se dům p. Gütlinga na Poříčí. V zadní části dvora nalézá se místnost k čištění lihu, která hraničí se skladem kolnami. Po půl 11. hod. dopolední otřásla hromová rána celým domem až do základů. Zároveň vyhrnula proniknutelná oblaka dýmu a plameny počaly vysoko šlehati z továrny. Vše to stalo se mžiknutím oka. Z pracovny, skladu a kolny vytrhány střechy, a vše co se nalezeno pod nimi vzalo za své. Zároveň sesunulo se klenutí a pohřbilo 3 dělníky. Také dům značně byl porouchán. Příčinou neštěstí byl výbuch parního kotle, který byl později nalezen hluboko zaryt v ssutinách a ve dví roztržen. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1881 požár Národního divadla. Hrdá budova na březích vltavských, již s bezpříkladnou obětavostí zřídil sobě národ po více nežli dvacetiletém úsilí, tento zkamenělý pomník národního našeho vzkříšení stal se dne 12. srpna 1881 obětí strašného živlu vše ničícího, naše Národní divadlo bylo ohněm úplně zničeno. Národ hotovil se k velikému svátku definitivního otevření svého divadla, po celé vlasti konány přípravy k okázalé slavnosti národní a v předvečer velikého dne zuřivý živel, proti němuž veškeré úsilí lidské jest marno, obrátil Národní divadlo, pýchu naši, v popel. Dojem, jaký učinila zpráva ta v lidu českém, nelze vypsati. Z počátku nikdo nechtěl uvěřiti, že takové neštěstí jest možné, myslilo se, že vznikl nepatrný nějaký oheň, jak již jednou se to bylo stalo. Každý spěchal na nábřeží, aby se přesvědčil, co pravdy na děsné zvěsti. Žel bohu, v tu dobu plameny již vysoko šlehaly z pozlacené střechy a hrůzným způsobem potvrzovaly, co se stalo, co nikdo nebyl neočekával. V posledních dnech pracovalo se v divadle horlivě na dohotovení úplného vykrášlení nádherné budovy. Pod střechou na jižním konci půdy byli zaměstnáni klempíři a těm přičítá se vina, že svou neopatrností ono strašné neštěstí zavinili. Bylo asi půl šesté odpoledne, když pozorovalo obecenstvo, po mostě řetězovém se ubírající, vystupovat ze střechy budovy divadelní kouř. Nikdo však si toho blíže nepovšimnul. Krátce poté přiběhlo k divadlu několik dělníků, zaměstnaných v blízké továrně smíchovské, kteří odtamtud zpozorovali nebezpečí a opustivše okamžitě práci, spěchali, aby přispěli k zachránění drahocenného klenotu národního. Jaké bylo podivení jejich, když zjevil se jim kolem divadla obraz zcela všední. Obecenstvo nemělo ani tušení, že pod střechou Národního divadla zuří oheň. Dělníci učinili ihned pokřik, vnikli dovnitř budovy a chtěli oheň uhasiti, shledali však vše uzavřeno a museli se vrátiti. Mezi tím shromáždil se před divadlem zástup lidí. Asi o 6. hod. vyšlehly ze střechy plameny. Byl to hrozný okamžik. Výkřik zděšení rozlehl se zástupem, jenž stále a stále rostl. „Kde jsou přístroje k otevření hydrantů, zatopte divadlo,“ znělo to ze všech stran. Teprve po delší době spuštěny byly z nádržek na půdě spousty vody dovnitř divadla. Střecha hořela zatím dále a sice šířil se oheň od prozatímního divadla v rozměrech stále větších směrem k Ferdinandově třídě. V nebezpečí měla být spuštěna železná opona, aby se zachránilo aspoň hlediště, ale nebylo to možno, jelikož se pod ní nalézalo veliké lešení zřízené pro štukatery. Oheň podporován vichrem, zachvátil střechu v celém jejím rozsahu. Marné bylo všechno úsilí hasičstva. Slabé paprsky vody, jež chrlily stříkačky do plamenného moře, nemohly zkrotit více rozkácený zuřivý živel. Byl to strašný a zároveň velebný okamžik. Slzící lid stál kolem hořící budovy, v níž národ náš v několika málo týdnech zaplesati měl svou píseň nejvyšší, píseň svého plného života, stál tu němě pohroužen v myšlénkách, jež rozrývaly mu hruď. Krytba střechy zmizela a mezi žhavými železnými krovy vyšlehovalo celé moře plamenů a sršely oblaky krvavě rudého kouře a žlutých jisker. Začalo drobně pršet, a tím houstl dým nad Národním divadlem tak, že nebylo vidět než zlobně jako pekelný netvor se vinoucí spodní věnec plamenů. Obrovské oblouky vody, jež četné stříkačky chrlily do hořící střechy, mizely v žáru beze všeho účinku. Tu zadul vítr, dým se pozvedl a z tisíců hrdel zavzněl srdcelomný výkřik, spousta plamenů se tím časem ztrojnásobila a bylo vidět, že hoří již čtvrtá galerie, tedy vnitřek divadla. Ve tři čtvrtě na osm vyšlehl z moře rudých plamenných jazyků k obloze obrovský, jasně bílý sloup ohně a zástupy rozlehlo se volání: „Plynoměr praskl!“ Byl to ovšem kolosální plamen plynový, ale plynovod byl již zavřen, takže shořel jen plyn za hlavním kohoutem pozůstalý. Zatím se setmělo a celá okolní část města zarděla se hrůznou krvavou záplavou. Vltava plynula rudě jako veletok žhavého kovu a okna domů čelem k požáru obrácených byla plameny jasně ozářena. Pojednou rozlehla se uvnitř ohně ohromná rána jako výstřel z děla nebo výbuch parního kotle a kolem se ozývalo volání: „Obrovský nádherný lustr zřítil se do hlediště!“ Hořící divadlo zahalilo se opět dýmem a záplavou jisker. Již klesala a lámala se majestátní vazba, železné krovy praskaly, kusy rozpálených želez a hořících dřev lítaly do houstnoucího deště a plameny vyšlehovaly již z hořejších oken budovy. Hořela již druhá a třetí galerie. Nová ohromná rána zvěstovala, že se zřítil strop. Zatím rozproudil se do nejvyšší míry kvapu, rozčilení a namnoze také zmatku ruch kolem divadla, obzvláště na straně nábřežní. Davy lidu vynášely ven obrazy, vázy, uzly s kostýmy, zbraně, knihy a zanášely vše na Žofínský ostrov. Z oken lítaly s velikým rachotem různé železné a plechové přístroje, dekorační kusy, kasety a skříně, plátna, balíky hedvábných látek, uzly se šatstvem atd. Zatím sestupoval děsný živel vždy níže do budovy; již hořela šatna, ředitelova kancelář i královská lože! Plameny šlehaly mocně z obloukových oken u samého prozatímního divadla – hořela dekorace, lanoví a hořejší část jeviště. Hasiči se snažili zachránit aspoň prozatímní divadlo, což se jim také podařilo. Zato však z Národního divadla bylo zachráněno velmi málo. Z královské lože byly vyneseny některé drahocenné obrazy a velká zrcadla, dále byly zachráněny Hynaisovy nástěnné obrazy, větší část šatny a knihovny, některé dekorace a jiné menší předměty. V divadle prozatímním zachráněny téměř všechny dekorace a jiné menší předměty. Při hašení byli raněni tři hasiči dosti povážlivě. Ve velkém nebezpečí se nalézal dům tiskárny Kobrovy, palác Lažanského a Česká spořitelna. Po zmizení vysoko šlehajících plamenů, jež barvily pozdě do noci oblohu rudou září, skýtal shořelý pomník hrůzostrašný obraz. Kde nedávno před tím ozýval se šum a ryk, zavládlo hrobové ticho. K nebi pnula se sice hrdá silueta monumentální stavby, zlatá koruna její však zmizela. A kdo odvážil se dovnitř budovy, ten zachvěti se musel hrůzou nad spoustou, která zjevila se zarosenému oku. Tam, kde dříve závodila nádhera s uměleckým vkusem, kde sta zlatých ornamentů lesklo se v záři tisíců plamenů, kde hedvábný aksamit pojil se v unášející obraz skvostnosti a krásy, nic než obrovská hromada přelámaného a zohýbaného železa a ohořelých trámů, z nichž až do večera valily se oblaky dýmu. Místo mramoru trčely k nebi tyry holé oprýskané zdi. Obecenstvo putovalo v plných proudech na místo velkého národního neštěstí, zástupové obklopovali budovu divadelní po celý den; nebylo jediného oka, v němž nebyla by se leskla slza. Jeviště a hlediště bylo úplně zničeno. Toliko vedlejší místnosti královské lože byly do jisté míry zachovány. Překrásná dekorace k opeře „Libuše“ byla zničena a vůbec vše, co se nalézalo na jevišti, stalo se obětí rozkaceného živlu. Nábytek uvnitř hlediště vzal skoro úplně za své. Co se zdiva týče, byla hlavní prostřední zeď uvnitř valně porouchána, kostkové pásky klenutí byly rozpraskány, rovněž kvádry ve zdi nad lodžií. Žulové sloupce, v nichž spočívala garderoba čtvrté galerie, byly rozpukány, jako by se nalézaly v žhavé peci. Sochařské práce, až na malá poškození, byly úplně zachovány. Galerie skácely se vesměs do hlediště. Skvostný lustr se zřítil stropem, jenž pod tíhou železné konstrukce se prolomil do hlediště. Jednotlivé skleněné křišťály leskly se v děsné směsici železa i upomínaly na krásu hrdé budovy, která tak strašným způsobem a tak úžasně byla proměněna v sutiny. Na štěstí byla zachráněna celá řada pokojů směrem k nábřeží, kde nalézala se divadelní kancelář, archiv, knihovna a šatna. Ze šatny byly odneseny nádherné kostýmy, však zásoba sametu, hedvábí a jiných látek byla zničena. Schody, jež vedly z kanceláře divadelní na nábřeží, byly pokryty stříbrnými penízky, ústřižky různých látek, zlatých bord a jiných k divadelním kostýmům potřebných věcí. Hudební nástroje až na některé byly rovněž zachráněny, taktéž partitury nových původních oper českých. Ztráta, již utrpěl celý národ, byla hrozná – nenahraditelná. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1896 požár mlýnů Odkolkových. Dne 29. ledna po 12. hod. noční bylo zříti na temné obloze směrem k Malé Straně rudou záplavu, jež daleko široko svědčila o rozsáhlém ohni. V plesových a zábavních místnostech vzbudila tato neobyčejná záře velké vzrušení. Účastníci plesů opouštěli taneční místnosti a spěchali k nábřeží Františkovu, odkudž naskytoval se jim velkolepý pohled na protější břeh Vltavy: mlýny Odkolkovy hořely jasným plamenem. Požár vznikl v křídle obráceném k Vltavě proti strojovně. Zde nalézal se vodní mlýn, za tímto mlýn parní. Ve II. poschodí vodního mlýna umístěn byl stroj k čištění obilí, ve kterém dle domnění vznikl oheň tím způsobem, že ohromnou otáčecí rychlostí způsobená jiskra zaletěla do moučného prachu. Již krátce po vzniku ohně vyvalil se proud jisker a rudé plameny osvítily celou mlýnici tak, že dělníci nemohli na hašení ani pomysleti. Rychle spasili se útěkem a počali vyváděti ze stájí koně a vynášet nábytek. Netrvalo to ani čtvrt hodiny a celé křídlo veliké mlýnské budovy stálo v plamenech. Nebezpečné plameny šlehaly z vysoké budovy, z které jenom pouhé zdi byly znatelny, okna praskla, rámy shořely a uvnitř jasným plamenem sálaly bohaté zásoby meliva a obilí. Hasičské sbory byly o vzniku ohně pozdě upozorněny, se ač telefon nalézal se ve mlýně, takže když jela hasičská stráž z centrály po Karlově mostě, valil se již ohromený sloup kouře k nebesům a červené téhož zbarvení jasně o tom svědčilo, že plameny již střechou prostoupily. Prvé zprávy o požáru dostalo se hasičskému sboru automatem z ulice k mostu na Malé Strany, když strážník, na mostě Karlově službu konající, oheň zpozoroval. Hasičské sbory z Prahy a předměstí s veškerou energií zahájily činnost proti zhoubnému živlu. První práce stižena byla nedostatečným tlakem v potrubí, takže po provedení útoku hydrantem, jehož tlak z nevysvětlitelné příčiny tehdy nepostačoval, muselo býti čtyřkolek stříkačky k čerpání vody použito. Později byly ze tří parních strojů chrleny spousty vody do hořící budovy, avšak zdálo se, jako by všechno úsilí bylo marným. Po každém proudu zdvíhaly se nové plameny. Již se zdálo, že spojenému úsilí hasičských sborů podaří se zachrániti alespoň budovu se stroji. V tomtéž okamžiku však signály hasičských trubek oznamovaly, že velké nebezpečí hrozí i budově sousední, jest stavení obytnému. Bylo třeba skutečně opravdu usilovného a dlouhého namáhání, než se podařilo rozvzteklené plameny omeziti na vlastní mlýny. Strana obrácená k Vltavě padla za oběť. Obytné stavení, přímo se mlýny souvisící, bylo zachráněno. Většina nábytku byla odnesena, ovšemže tento utrpěl vodou namnoze pohromy. Byty a kanceláře byly ušetřeny. Za to však vnitřek obou mlýnů byl zničen úplně. Hrozný obraz objevil se zraku diváka, když rozhlížel se jevištěm té spousty. Co nezničil oheň, zničila voda, která jediná zabránila rozšíření se dravého živlu i na budovu obytnou. Salony, síně, vše bylo zatopeno spoustami vody, která mrzla na podlahách a schodech, také chůze byla skutečně nebezpečnou. Při hašení použito bylo mimo již umdlené 3 stříkačky parní posunovacího žebříku. Škoda tímto požárem způsobená obnášela as 300.000 zl. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1896 požár v Bubenečském dvoře p. rytíře Schlöchty. Večer dne 8. září 1896 po 10. hodině bylo obyvatelstvo v Bubenči vyděšeno požárním poplachem. Mocné plameny ze stájí bubenečského dvora, který náleží rytíři Schlöchtovi, dosvědčovaly, že poplach není planým. Brzo potom oheň zachvátil také okolní stodoly, zásobami sklizně naplněné. Záhy dostavily se na místo ohně četné hasičské sbory. O půl noci 2 stodoly se zásobami v plamenech a shořely až na zdi úplně. Stáje a obytné stavení byla zachráněna. Na místě ohně pracovala vydatně i parní stříkačka. Po půlnoci oheň ochabl, ale hašení potrvalo až do 7. hod. ráno. Škoda obnášela 15. 000 zl. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1896 požár v obročnickém statku obce Pražské ve Vysočanech. Dne 9. června před 12. hodinou v noci povstal z neznámé příčiny oheň ve stodole, patřící k obročnickému statku obce Pražské ve Vysočanech, pronajatému velkostatkáři panu Freyi z Freyenfelsu. Vzdor usilovnému namáhání hasičů rozšířil se oheň na sousední 2 stodoly, které rovněž lehly popelem. Sbor hasičský v Praze byl o požáru zpraven teprve ve 2 hod. 18 minut ráno, takže se hašení neúčastnil. Škoda jest značná. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903.