20. století 1900 1929 1901 1900 Refereční plán Prahy ze 40. let 19. století, MMP 1900 požár Nuselského pavilonu na výstavišti. Nuselský pavilon na výstavišti lehl popelem. Dne 22.červnce 1900. asi po půl 6. hod. odpolední vnikl oheň poblíže kamen v kuchyni Nuselského pavilónu, ve které se konaly přípravy pro blízkou slavnost na výstavišti a záhy stála celá vyschlá dřevěná budova v jednom plamení. Nebezpečí pro celé výstaviště bylo ohromné. Na blízku nalézal se pavilon pivovaru smíchovského, budova Maroldova panoramatu, budova pošt a telegrafu a rezidence amerického Čecha, budovy to dřevěné, které byly úpalem slunečním nadobro vyschlé. Zmizela ona úhledná přízemní budova, v níž mnohý se tak příjemně pobavil. A samo okolí poskytovalo smutný pohled. Pěkné smrčky, které byly ozdobou pavilonu byly zničeny, strany kolem ohořelé a i blízký Smíchovský pavilon svou ohořelou stěnou zveličoval tísnivý dojem, který jímal při pohledu na spáleniště, jež mohlo zničiti půl výstaviště. Bezpečnostní stráže hasičské na výstavišti nebylo, jelikož se slavnost teprve v několika dnech měla konati. Dostavivší se k požáru pražský sbor hasičský se 2 parními stříkačkami uhasil za přispění hasičských sborů z okolí oheň v jedné hodině. Nuselský pavilon shořel úplně, smíchovský pavilon, který již počal chytati, byl zachráněn. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1900 požár skladiště p. Kussiho. Dne 24. července 1900. vypukl požár ve skladišti Júlia Kussiho v Hybernské ulici a šířil se neobyčejnou prudkostí ohrožuje i sousední budovy. Pouze nadlidskému namáhání hasičů lze děkovati, že okolí bylo před ohněm uchráněno. Oheň vznikl ve sklepě skladiště, kde se nalézaly velké zásoby materiálního zboží, t j. olejů, petroleje, benzínu apod. lehce vznětlivých předmětů. O 10. hodině vyvalil se z oken sklepních hustý kouř a hned na to vyšlehly mocné plameny. Povolaní hasiči dostavili se na místo požáru, vnikli do sklepa, ale pro nesnesitelný žár a výbuchy lahví s benzínem apod. museli ustoupiti a omeziti svou činnost pouze na lokalizování ohně na místo, kde vznikl. Za účelem zatopení sklepů byly do tohoto vrhaný ohromné spousty vody, která však vesměs mohutným trativodem se ztrácela. Vše nadarmo. Hustý kouř nepřestával vycházeti z okna budovy a šlehající plameny svědčily, že je tu voda bezmocnou. Pokud to bezpečnost hasičstva připouštěla, byly okny sklepa chlazeny 2 plné barely benzinu, mocnému žáru vydané, leč každého okamžiku museli hasiči pro vyletující z oken oheň a žár stanoviště opouštěti. Oheň rozšiřoval se očividně vždy a bylo viděti, že vážně jsou ohroženy i okolní budovy. Všechno namáhání hasičů, uhasiti hořící spousty ve sklepích, bylo bez účinku. Pohled na spáleniště byl hrozný. Z jednotlivých oken a z přízemních sklepních otvorů valil se hustý dusivý kouř, v němž pobíhali a stáli hasiči s hadicemi v rukou, majíce tváře ovázané šátky a oči zapáleny do krvava. Všichni trpěli nesmírně dusivým kouřem a mnozí z nich byli i poraněni, mezi nimi i cvičitel pražského hasičského sboru Záhora, jenž práce hasební řídil. Mezi okolními budovami trčela napolo zřícená zadní zeď skladiště, nad níž viděti bylo zčernalé a ohořelé zbytky krovu. Okolní střechy všech budov byly četně obsazeny hasiči. Sotva na jedné straně kouř zmizel, vyřinul se na druhé sloup hustého dýmu, který všecko kolem zahalil a sotvaže hasiči obrátili ústí svých hadic na toto místo, již zase na jiném místě sloup dýmu ukázal, že nové zásoby chytili. Oheň šířil se stále a jednotlivé stále a stále se opakující výbuchy ze skladiště svědčily, že oheň má dosud stále dostatečné potravy. Hustý a čpavý dým valil se vždy více a více a dle zápachu bylo lze rozeznati, co chytá. Jednou byla to smůla, podruhé terpentin a veškeré snažení hasičů, kteří opatrně se plížili podél stěn a vrhali spousty vod do sklepů, nezastavilo řádění dravého živlu. Přístup k budově byl čím dále tím nesnadnější. Dým rozšiřoval se po celém prostranství a činil dýchání téměř nemožným. V dýmu a kouři bylo viděti pouze silhouety hasičů, z nich někteří jen chvílemi vycházeli, aby se nalokali čerstvého vzduchu. Po půl třetí hod. odpol. nastal strašný výbuch, nejsilnější ze všech, ale také poslední. Za ohlušujícího hluku vyrazily z budovy střepiny skla, oharky a žhnoucí kusy hořících hmot, které se s velkým hlomozem rozlétly po nádvoří a zasypaly přítomné. Tlak vzduchu byl tak veliký, že se stromů blíže stojících sraženy byly větve a listí, které v hustém chumáči lítalo po dvoře. Lidé, kteří stáli blízko budovy, byli tlakem vzduchu sráženi k zemi, hasičů vyraženy hadice z rukou tak, že proudy vody rozstříkly se na všechny strany. Ohromnou expansí plynu propadla část stropu a oheň měl volnost do vyšších pater. Následkem toho vzniklo i velké nebezpečí pro sousední budovy. K rozšíření ohně přispělo zde tak jako při ohni v knihoskladě Vilimkově nedostatečně zařízený výtah, kterým veškeré, jinak ohni vzdorně od sebe oddělené etáže od přízemí až po půdu byly spojeny. Kolem výtahu bylo rozloženo hořlavé a lehce vznětlivé zboží jako sirky atd. Nemenší nebezpečí vzniklo i z nedostatečného oddělení skladu firmy Kussi od skladu knih firmy Tempský a pozůstávalo oddělení tohoto v pouhé dřevěné stěně. Vzdor všem těmto závadám a nebezpečím, kterým hasičstvo při tomto ohni bylo vystaveno, podařilo se oheň úplně lokalizovati a o 12. hodině noční odjely všechny stříkačky do svých stanic. Způsobená škoda byla velmi značná. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1901 požár mlýnů Helmových. Mlýny Helmové pozůstávající z několika mlýnů, které toliko úzkými mezerami od sebe jsou odděleny. Do výše se zvedající štít přináleží ku mlýnu Kubešovu, který opatřen jest taškovým krytem. Ve zdi na straně severní jsou okna, a tyto nalézají se přímo nad přistavěnou ke mlýnu lednicí. Lednice tato jest úplně ze dřeva a v této pohybující se mlýnská kola; jsou tudíž lednice bez podlah, což zde zvláště pro posouzení obtíží při hašení těchto se naskýtajících, uvádíme. S mlýnem Kubešovým sousedí mlýn Stárkův. Dřevěná budova bez krytu, nalézající se mezi lednicí mlýnu Kubešova a mlýnem Stárkovým, jest lednice k tomuto poslednějšímu náležející. Jest rovněž úplně ze dřeva, vzdálenost mezi dvěma lednicemi činí 4 a ½ metrů a jest tudíž možnost přenesení ohně při požáru jedné z obou lednic na lednici druhou velmi pravdě podobnou. Poblíže obou uvedených lednic tomto a sice na západní straně mlýnu Kubešova přiléhá na tento dřevěný přístavek, kterým vede hlavní komunikace ku mlýnu pozůstávající z 1 a ½ m. širokého, tmavého průchodu. Při požáru mlýnu Kubištova neb zmíněného přístavku staly by se mlýny z této strany nepřístupny. Na východní straně mlýnu Stárkova spojen jest tento dřevěnou chodbou se skladem mouky. Skladiště toto jest úplně ze dřeva, chodba uzavřena jest však ve hraniční zdi mlýnu silnými železnými dveřmi. Mlýn Stárkův jest z této strany přístupen i se strany ostrova Štvanice, na kterém však není hydrantů a přístup k vodě jest dosti nesnadný. Severně od mlýnu Stárkova přiléhá na tento mlýn Zikmundovského, který jest o málo nižší. Hraniční zeď mezi těmito mlýny byla nedostatečně zřízena a sřítila se již při prvých pracích ochranných. Za pravým křídlem mlýnu Stárkova zvedá se do výše požární zeď mlýnu Hofrichterova. Mlýn tento jest přístupný rovněž jako mlýn Stárkův z ostrova, mimo to pak chodbou procházející mlýnem Zikmundovského, tímto mlýnem se strany lávky, jako mlýny ostatní. Úplně ze dřeva zřízená jest uzavřena ve štítu proti ohni silnými železnými dveřmi, takže oddělení obou mlýnů jest úplně ohnivzdorné až na malý obvod pro plynový plamen, který jest na obou stranách zdi zasklen. Severně je celá skupina mlýnů jiných, z nichž dřevěná lednice mlýnu, taktéž panu Kubištovi náležejícího, nalézá se toliko 2 m. od požárem zachváceného mlýnu Zikmundovského a tam bylo přenesení ohně zvláště nejnebezpečnější. K všeobecné této orientaci budiž ještě uvedeno, že vnitřek všech mlýnů jest úplně ze dřeva, přístup pak do pater velmi nesnadný, jelikož schodiště jednotlivých pater jsou po různu umístěna a netvoří jeho souvislé schodiště až ku střeše, hasební pomůcky scházejí až na některé, při požárech ve mlýnech ovšem nezpůsobilé potřeby, úplně. Přístup k mlýnům jest po dřevěné, okluzké lávce bez zábradlí. Jelikož se mlýny osvětlují elektrickým světlem, příslušné motory pak se pohánějí vodní silou, nebylo lze stroje zastaviti, jelikož by bylo jinak nutno pracovati v úplné tmě, čímž by se byla snadno nějaká nehoda mohla přihoditi. Při vzniku požáru vál mírný jižní větřík, který asi po půl hodině změnil se v severní. Požár oznámen byl ústřední stanici sboru hasičského o půl 9. večer a sice skoro současně automaty v Klimentské ulici a na severozápadním nádraží. Tento poslední automat byl tažen hasičem, který konal hlídku na dřevěném mostě do Holešovic a musil tudíž v té době býti požár již otevřeným, když bylo lze jej přes vysoké mlýn Hofrichterův postřehnouti. Pro požáry ve čtvrti od nádraží severozápadního až po mlýny novoměstské jest již předem stanoveno, že vyjede k požáru bez dalšího rozkazu ústřední stanice pobočka VII. (s parní stříkačkou) a II., dále stráž z radnice staroměstské a parní stříkačka z ústřední stanice. Dvě minuty po ohlášení ohně bylo tudíž na cestě k ohni 46 mužů mimo sbory dobrovolných hasičů, které buď ihned, po případě po zjištění rozsahu ohně a nebezpečí byly uvědoměny. Když přijelo I. oddělení hasičů k požáru, stála střecha mlýna Zikmundovského v plamení a požár šířil se úžasnou rychlostí na celé okolí. Prvé oddělení provedlo útok na hořící budovu za účelem, by plameny byly sraženy a nebezpečí přenesení ohně na okolí zabráněno, při kteréžto práci sbor dobrovolných hasičů z Buben platné služby konal. Proud parní stříkačky zaveden byl nejvíce na ohroženou lednici západního mlýnu Kubešova, kdesi umístěn byl i proud hasičského sboru z Karlína. Mezi tímto opatřením podařilo se hasičům provésti útok mlýnem Stárkovým až na střechu téhož mlýnu a již zdálo se vzdor tomu, že střecha mlýnu na několika místech chytala, že bude možno mlýn tento zachrániti. Leč stalo se jinak. Hraniční zeď mezi dvěma mlýny popraskala tak silně, že bylo se obávati sřícení a bylo proto veškeré mužstvo se střechy a mlýnu Stárkova odvoláno. Netrvalo ani 5 minut, zeď se sesunula a s touto částečně konstrukce střechy, takže oheň vzniklými otvory mohl se šířiti. Cvičitelem hasičského sboru v Praze uloženo bylo zachrániti mlýn Kubešův. Okna tohoto mlýna, dřevěná lednice a protější lednice Stárkova byly četnými proudy hydrantů a parní stříkačky takořka vodou zatopeny, neb bylo povinností za každou cenu zabrániti, by se požár nerozšířil na mlýn Kubešův, což by se snad i pro celé okolí bylo stalo osudovým. Sborům hasičským, které se mezitím dostavily a sice: smíchovskému, karlínskému vršovickému, nuselskému připadl úkol zachrániti mlýn Hofrichterův a skladiště, na mlýn Stárkův přiléhající, mimo to ovšem i přispívati k hašení mlýnu Stárkova, což výhodným postavením na střeše bylo umožněno. Asi půl hodiny po vzniku ohně ve mlýně Zikmundovského a Stárkově až ke štítu mlýnu Hofrichterova plameny šlehaly vysoko nad střechu. Bližší prohlídkou mlýnu Hofrichterova bylo shledáno, že jest střecha jehož v nejvyšší míře ohrožena a že počíná chytati. V okamžiku tom proveden byl útok se strany můstku chodbou hořícího mlýnu Zikmundovského otevřením železných dveří na střechu ohroženého mlýnu. Byl již nejvyšší čas, neb střecha hořela podél celého požárního štítu v šířce 1 metru. V nejbližším okamžiku byl mlýn tento zachráněn a tím bylo nebezpečí na této straně odvráceno. Vyličovati činnosti všech při požáru súčastněných sborův a oddělení hasičských zde ovšem nelze, obrázek sám podává důkaz, že učiněno bylo vše, co lze za tak nepřiměřených poměrů stavebních očekávati. Veškerá veřejnost, žurnalistika a požáru přítomní hodnostáři vyslovili se velice pochlavně o činnosti hasičstva a budiž zde zvlášť uvedeno, že hlavně obdivovali klid, ticho a přesnost, se kterou jednotlivé výkony byly vykonány. Za neohrožené a obětavé vedení si při požáru dostalo se súčastněným sborům hasičským a jich náčelníkům zaslouženého uznání rady městské král. hlav. města Prahy. Popis vybraných významných pražských požárů z dobové publikace autora Františka Vejděleka, ředitele Hasičského sboru královského hlavního města Prahy, vydané nákladem autora roku 1903 v Praze pod názvem Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. 1929 požár jatek v Holešovicích. Dne 4. srpna 1929 v 11:20 vypukl požár na jatkách v Holešovicích v Praze 7, v místě, kde bylo uloženo stelivo pro zvířata. Hořet začalo na půdě stájí pro dobytek, kde byla skladována lisovaná sláma a krmivo. Ačkoli požární automat nefungoval, několik sborů hasičů (z centrály v Sokolské ulici, z Holešovic, Královských Vinohrad, Žižkova, Strašnic, Libně, Proseka a Bubenče) přijelo zanedlouho po telefonické výzvě.