Dobový popis (z publikace F. Vejdělek: Památník Hasičského sboru královského hlavního města Prahy 1853–1903. Praha 1903) 1819 – Požár Týnského chrámu Dne 29. července utrpěl chrám Týnský velkou pohromu zapálením bleskovým, která celé město leknutím a strachem naplnila. Bylť pěkný den, až tu ve 4 hod. odpol. nebe náhle se zakalilo, rozptýlené šedé mraky se srazily a prudkým lijavcem dolů se spustily. V tomto lijavci asi o půl páté hodině udeřil hrom s hrozným hřmotem do vrcholku druhé Týnské věže při Týnské uličce stojící a zapálil. V krátké době nato vyšlehl plamének z krovu věže pod samou nejvyšší makovicí a šířil se mocně a rychle, ačkoliv liják ještě nějaký čas trval. Brzo chytilo ostatních osm věžiček okolo krovu, plamen se vedral ke zvonu, hrozné to podívání, celý krov jako pochodeň vysoko vzhůru hořel, věžičky jedna po druhé klonily své šíje, dolů padajíce, a za hodinu a 45 minut spatřovaly se již jen tyry holé zdi hořící věže, v níž plamen jako z obrovského komína ještě v 9 hodin večer vzhůru šlehal, an vnitřek skrze vyhořelá okna jako žár rozpálené pece vypadal. Ještě druhého dne ráno se z věže silně kouřilo, zvon 27 centů těžký, roku 1585 od Brikcího zvonaře ulitý, rozlil se a zvonovina kapala dolů. Všeliká lidská pomoc byla marná, an stříkačky nedosahovaly, i muselo se tedy obmeziti jedině na zachránění kostela a okolních domů. Na štěstí vítr šel od jihozápadu, a tak druhá věž byla zachráněna. Pohnutelno bylo, kterak všechny třídy Pražanův tato ztráta ozdoby města dojímala, kterak každý s bolestí hleděl na zkázu ctihodné, starožitné památky naší, kterak horlivě vše k hašení a pomáhání se dralo, a kdožkoliv tehdáž byl svědkem toho strašného divadla, zajisté živě toho vzpomínati bude. K večeru, když ještě prudký žár z věže vzhůru šlehal a hasičové neunavitelně pracovali, objevili se na Velkém náměstí ctihodní otcové kapucíni z Hradčan, klekli před radnicí a všemohoucího pána živlův za ochranu před další zkázou pozdviženýma rukama prosili. Hned druhého dne dal magistrát pražský kostel od vody při hašení ublácený vyčistiti a vše zase v pořádek uvésti, pročež se v něm po několik dní služby boží nekonaly. Oheň byl strávil celý vnitřek věže až ke klenutí kostelnímu, které mu šťastnou náhodou hráz postavilo. V několika dnech pak byla věž šindelová nízkou střechou až do zařízení přikryta a zemská vláda povolila hned všeobecnou sbírku po pražských i venkovských kostelích, kterou se do roka asi 7000 zl. víd. čísla sešlo. Anonym, Pohled na hořící Týnský chrám, 29. 7. 1819, kvaš na papíru, MMP Anonym, Požár Týnské věže dne 29. 7. 1819, rytina, MMP Anonym, Požár Týnského kostela r. 1819, reprodukce z publikace, MMP Anonym, Zapálení Týnské věže od blesku, 29. 7. 1819, rytina, MMP 1. zastavení – Týnský chrám, Staroměstské náměstí 1819 – Požár věže Týnského chrámu Dne 29. července cca v 16.30 byla od blesku zapálena jedna ze dvou hlavních věží (severní věž) Týnského chrámu. Shořel krov, celá střecha severní věže, včetně jejího vnitřku, až ke kostelnímu klenutí. Hašení nebylo účinné – proudy vody ze stříkaček nedosahovaly k ohni. Žár zničil i těžký zvon. Množství Pražanů sledovalo s úzkostí zkázu a snažilo se pomoci. Požár zanechal na Pražany velký dojem, byl i proto hojně vyobrazován.