Město Brno nemá ve své historii o významné osobnosti nouzi, ale dvě jména jsou obzvlášť výjimečná. Prvním je Gregor J. Mendel, zakladatel genetiky, a druhým skladatel Leoš Janáček. Do Brna přišel jako jedenáctiletý a zůstal mu věrný po zbytek života, tedy dalších šedesát tři let. Svými aktivitami se podílel na položení základů dnešního moderního kulturního Brna. V Brně žil, komponoval, zažíval radostná i tragická životní období. Jen málokterá kulturní osobnost je tak úzce spojená s jediným místem jako právě Leoš Janáček s Brnem. Leoš Janáček se narodil roku 1854 v severomoravských Hukvaldech a v jedenácti letech jej rodiče poslali za hudebním vzděláním do augustiniánského kláštera na Starém Brně (kde v té době působil také o 32 let starší G. J. Mendel). Janáček už v Brně zůstal, studoval zde, pracoval jako učitel, oženil se, komponoval a svými neúnavnými aktivitami podstatně ovlivnil kulturní tvář města. V době, kdy Janáček začal zasahovat do věcí obecních, tedy na počátku 70. let 19. století, bylo Brno z velké části německé a mladý skladatel usilovně bojoval za rovnoprávnost české menšiny. V 70. letech se postupně stal sbormistrem dvou významných českých spolků Svatopluk a Beseda brněnská, pořádal koncerty, při nichž vystupoval nejenom jako dirigent a sbormistr, ale i jako klavírní virtuos. V roce 1881 zřídil v Brně významné české hudební učiliště, varhanickou školu, ze které později vznikla brněnská konzervatoř. Založil a vedl Hudební listy, první český hudební časopis na Moravě, stál u vzniku českého Národního divadla i některých českých spolků a zasazoval se o vybudování brněnského českého vysokého školství. Se vznikem Československé republiky v roce 1918 se situace zcela změnila. Brno se stalo městem českým, tedy přesněji řečeno multikulturním. V té době už byl Janáček světově uznávanou skladatelskou osobností a není divu, že ve dvacátých letech svět k Brnu vzhlížel nejenom jako k modernímu dynamickému městu, ale také jako k místu, kde zaznívaly světové premiéry Janáčkových děl. V roce 1925 Janáčkovi udělila Masarykova univerzita svůj vůbec první čestný doktorát. Janáček zemřel v roce 1928, právě v době, kdy v Brně na nově zbudovaném Výstavišti vrcholila Výstava soudobé kultury v Československu a město zažívalo slávu, na jejímž vzestupu se Janáček tolik podílel.