František I. Rakouský Významný habsburský panovník, vnuk císařovny Marie Terezie, který vedl několik napoleonských válek, ve kterých hodně ztratil. František I. (12. února 1768 - 2. března 1835) byl uherským a českým králem (1804-1835), rakouským císařem (1804-1835) a zároveň posledním císařem Svaté říše římské národa německého (1792-1806). Narodil se jako prvorozený syn toskánského velkovévody Leopolda a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské. Na trůn nastoupil r. 1792, po smrti svého strýce, císaře Josefa II. a otce, císaře Leopolda II. Jeho panování provázely války střídané mírem proti republikánské i císařské Francii. Převážné porážky přinášely habsburské monarchii ztráty území a válečné kontribuce. V prohraných bitvách se ve prospěch Francie postupně vzdal Benátska, Dalmácie, Tyrolska, západního Haliče, Kraňska, Istrie a Terstu. Tato území byla po porážce Napoleona v bitvě u Waterloo (1815) vrácena rakouskému císařství zpět. Velký vliv na rozhodování císaře Františka I. měl zkušený diplomat a politik kníže Metternich, který jej v roce 1810 přiměl k provdání jeho dcery Marie Luisy za císaře Napoleona. Za svůj život se František čtyřikrát oženil. Měl řadu potomků, z nichž mnoho trpělo genetickou degenerací díky blízkým příbuzenským vazbám rodičů.