Renesanční budova blanenského zámku stojí v místech původního lenního dvora, zbudovaného na blanenském panství, které bylo součástí léna olomouckých biskupů a bylo po staletí lenními pány propůjčováno vazalům převážně z řad české a moravské šlechty. Dvůr, poprvé v písemných pramenech zmíněný v závěru 14. století, přebudoval ve 30. letech století šestnáctého tehdejší majitel manství a pozdější olomoucký biskup Jan Doubravka z Hradiště na gotickou tvrz. Biskup Jan Dubravius, autor slavného spisu "O rybnících", se zasloužil o rozvoj Blanska nejen vybudováním rybníka mezi dnešní Horní a Dolní Lhotou a postavením výše zmíněné tvrze, ale také sjednocením biskupského stolního statku Staré Blansko a lenního statku Nové Blansko v jeden funkční celek. O několik desítek let později byla zahájena dalším z významných vlastníků blanenského dominia, moravským zemským prokurátorem Matyášem Žalkovským ze Žalkovic, stavba dnešního renesančního zámku. Dokončil ji v roce 1604 jeho syn Jan, místodržící nejvyššího písařství Markrabství moravského. Doklady o životě na zámku v té době zachycuje Janův úředník Jiřík Skřivánek v tzv. Kopiáři blanenském, obsahujícím rozsáhlý soubor korespondence. V průběhu 17. století budova zámku postupně chátrala za rychlého střídání majitelů, z nichž nejznámější byli Lvové z Rožmitálu. Za třicetileté války ji navíc poškodili Švédové, a teprve v roce 1695 byla novým majitelem Arnoštem Leopoldem Ferdinandem z Gellhornu opravena a rozšířena ve stylu barokním. Arnošt Leopold Ferdinand, příslušník slezského hraběcího rodu Gellhornů, postavil železný hamr na řece Punkvě, a stal se tak zakladatelem dodnes trvající blanenské železářské tradice. Se svojí ženou Zuzanou Terezií Eleonorou, rozenou Orlíkovou z Laziska, a se syny Arnoštem Juliem a Antonínem Františkem na zámku žili, jejich hospodářství slibně vzkvétalo a výnosy z železářské výroby skýtaly naději na rozvoj Blanska i celého panství. Předčasná Gellhornova smrt však v roce 1702 tyto naděje zmařila. Vdova Zuzana vynaložila sice ještě spolu se svými syny značné finanční prostředky na zvelebení blanenského kostela a postavení nové fary, vzápětí však nastal úpadek. Syn Arnošta Julia, Karel Josef z Gellhornu, v roce 1766 prodává zadlužený blanenský statek majiteli sousedního rájeckého panství Antonínovi Salm-Reifferscheidtovi, který jej připojuje ke svému dominiu. Zatímco první Gellhornové na zámku žili a zřídili v objektu i zámeckou kapli, v níž působil kaplan, který byl zároveň učitelem jejich dětí, Salmové zámek využívali spíše jen jako letní sídlo, posléze v něm poskytovali ubytování svým přátelům a významným zaměstnancům železáren. V průběhu 18. a 19. století zde žila řada osobností. Byl to například rakouský vědec baron Karel Ludvík z Reichenbachu, první manželka pozdějšího anglického krále Viléma IV. Karolina Meineke von Linsingen, lékař Jindřich Wankel, objevitel slavného archeologického nálezu v Býčí skále a zakladatel prvního blanenského muzea (1854), dále pak jazykovědec a spisovatel Josef Dobrovský, malíř Josef Mánes, rakouský básník Ferdinand von Saar a další. Ve zdech zámku vznikaly plány na založení Františkova muzea, dnešního Moravského zemského muzea v Brně. Za dob Salmů byl zámek několikrát opraven. První z oprav, realizovaná pravděpodobně po požáru za starohraběte Hugona Františka Salm-Reifferscheidta v roce 1818, přinesla řadu stavebních změn (střešní krytina, nové podlahy, vyhloubení nových sklepů, vydláždění nádvoří, klenutý kanál, železné vodovodní potrubí apod.), další pak, provedená jeho synem Hugonem Karlem Eduardem v polovině 19. století, obohatila zámek o řadu litinových prvků (tříramenné schodiště na vnější zdi východního křídla ze strany zámeckého parku, vřetenové schodiště v jihovýchodním rohu nádvoří apod.). O dvacet let později byl za téhož majitele zámek opraven v neorenesančním stylu. Jižní křídlo bylo vyzdobeno obloučkovým štítem podle návrhu malíře Bedřicha Wachsmanna a interiéry získaly neorenesanční podobu dřevěným ostěním a bohatě zdobenými kazetovými stropy. Od posledních desetiletí 19. století stav budovy postupně upadá a ve 30. letech století dvacátého ji její majitelé využívají jako noclehárnu a nájemní dům, aniž by do její údržby vkládali potřebné prostředky. Město Blansko projevuje v roce 1936 zájem zchátralý zámek odkoupit, dočasně využít pro umístění nové obchodní školy, posléze pak opravit a zřídit v něm Krajské museum. Vleklá jednání, při nichž majitelé požadují vyšší cenu, než je město ochotno akceptovat, ukončila 2. světová válka. Po jejím skončení je v roce 1945 zámek Salmům spolu s ostatním majetkem znárodněn. V roce 1960 byla zahájena generální rekonstrukce zámku podle plánů architekta Lubora Laciny a po jejím dokončení byl v roce 1969 zámek předán do užívání Okresnímu vlastivědnému muzeu, dřívějšímu Muzeu Blansko, dnešnímu Muzeu Blanenska. Jednou ze stálých tras pro návštěvníky je prohlídková trasa historickými zámeckými interiéry, které muzeum opravilo, vybavilo mobiliářem a zpřístupnilo v roce 1994. Obsah Titulní strana Obrazy z Moravského Švýcarska - video Muzeum Blanenska Moravský Kras Jeskynní potapěči Jindřich Wankel Československý lev Dějiny zámku Hugo Frantz starohrabě Salm Olomoučanská keramika Archeologie Poklad stříbrných mincí Tajemství Býčí skály Legendární princezna z Býčí skály Pohřební vůz Blanenská umělecká litina Dějiny zámku Karl Ludwig von Reichenbach