KARL LUDWIG von REICHENBACH Obsah Titulní strana Obrazy z Moravského Švýcarska - video Muzeum Blanenska Moravský Kras Jeskynní potapěči Jindřich Wankel Československý lev Dějiny zámku Hugo Frantz starohrabě Salm KARL LUDWIG von REICHENBACH (1788 Stuttgart – 1869 Lipsko) doktor filozofie, zastupitel c. k. kutnohorského horního soudu, ředitel horního úřadu a společník železářských továren na panstvích Rájec a Blansko, člen geologické společnosti v Paříži, přírodovědné společnosti v Halle, lékařské společnosti v Erlangenu, vestfálské Společnosti pro domácí kulturu a Spolku pro podporu řemesel v Prusku V létě roku 1817 ukončil Karl Reichenbach studijní cestu po pruských hutích návštěvou hutí v Gliwicích. Odtud pokračoval na Moravu, protože měl v úmyslu zajímat se o práci v blanenských železárnách. Fascinovala jej tamní velká zuhelňovací pec, postavená v roce 1807 Zachariasem Winzlerem jako první v celé Evropě, i Mariánská huť s kuplovnou na odlévání jemné šedé litiny. Od jeho záměru jej však odradil ředitel vídeňského Polytechnického ústavu Josef Johann Prechtl a doporučil mu bádenské hamry v Hausachu. Inspirován Blanskem postavil zde Reichenbach dvojici unikátních zuhelňovacích pecí. Roku 1820 nabídl starohraběti Salmovi postavit stejnou pec v Blansku pod podmínkou, že mu připadne třetina výnosu z blanenských hutí. Starohrabě souhlasil a Reichenbach v září 1821, po své promoci doktorem filozofie na tübingenské univerzitě, přijal nabídnuté místo hutního inženýra. Začátkem března 1822 pec zahájila provoz. V květnu 1823 starohrabě Salm pověřil Karla Reichenbacha vedením všech hutních a důlních provozů včetně správy svého panství a 23. září Reichenbach uvedl do provozu Mariánskou huť se dvěma kuplovnami. Následujícího roku sochy z Blanska ozdobily v rámci nového okrašlovacího plánu hlavní město monarchie Vídeň. Na blanenském zámku si Reichenbach zařídil chemickou laboratoř, ukládal zde horniny nasbírané v okolí Blanska a Boskovic, shromažďoval staré mapy lesních porostů i moderní měřící přístroje. Začínal se systematicky připravovat na vytvoření geologické mapy Moravy. Na zámku též hodlal zřídit fabrické muzeum. V Arnoštovo údolí zaplňovaly domky dělníků pracujících v železárnách. Do roku 1828 Reichenbach vybudoval vrtárnu a drátovnu, válcovnu se třemi vodními koly, zařízenou uměleckou dílnu, Karlovu huť, přestavěl Hugovu huť v Jedovnicích a Mariánskou huť v Klepáčově s dvojím zvýšením a rozšířením pece, kychtovou věží s můstkem, s druhou kuplovnou a přestavbou té stávající a koupelnami pro slévače. Roku 1824 získal pro Blansko v pruských gliwických slévárnách sochaře, modeléra a cizeléra Friedricha Kocha. Přednášel na mezinárodních shromážděních přírodovědců a lékařů, např. roku 1828 v Berlíně, kde se sešlo 500 vědců z Německa, Švédska, Dánska, Holandska, Anglie a Ruska „a z celé rakouské monarchie jen já, jediná duše!“ Roku 1830 přednášel ve Vídni o parafinu a cholesterinu, na dalším vídeňském shromáždění v říjnu 1832 o kreosotu, minerálním oleji získaném z dehtu bukového dřeva. Na výstavách v Praze a ve Vídni sklízely zlaté medaile sochy Apollina, Fauna a Venuše Medicejské: „Vsadím svou hlavu, jestli v celé rakouské monarchii stojí jedna jediná vysoká pec, která by se mohla s námi měřit“. Roku 1834 vydal na základě svých zkoumání ve vídeňském nakladatelství J. G. Heubnera knihu Geologische Mittheilungen aus Mähren. Geognostische Darstellung der Umgegenden von Blansko, čili Geognostické zobrazení okolí Blanska. V září 1834 vyhořela Mariánská huť, Reichenbach v té době pobýval v rodném Stuttgartu. Následujícího roku pak zemřela jeho manželka Friederike Reichenbachová. Reichenbach se po roce 1835 rozhodl Blansko opustit, přestoi však po úmrtí starohraběte Salma v roce 1836 prodloužil s jeho synem a nástupcem Hugo Karlem asociační smlouvy na vedení panství, železáren a horního úřadu. V roce 1840 obě strany smlouvu vypověděly a Karl von Reichenbach navždy opustil Blansko. Olomoučanská keramika Archeologie Poklad stříbrných mincí Tajemství Býčí skály Legendární princezna z Býčí skály Pohřební vůz Blanenská umělecká litina Karl Ludwig von Reichenbach