Expanze není invaze Kudlanka nábožná Kobylka sága Lesák rumělkový Tesařík alpský kobylka sága (Saga pedo), foto J. Procházka lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), foto J. Procházka sameček kudlanky nábožné (Mantis religiosa), foto J. Procházka tesařík alpský (Rosalia alpina), foto J. Procházka sameček kudlanky nábožné (Mantis religiosa), foto J. Procházka Teplomilné druhy se šíří kvůli změně klimatu, některé horské druhy se překvapivě objevují i v nížinách Mnozí bezobratlí živočichové citlivě reagují na změny klimatu. Některé organismy se díky teplejšímu počasí šíří na sever, naopak chladnomilné ustupují do hor. Areály jednotlivých druhů tzv. pulzují – rozšiřují se tedy nebo zmenšují v souvislosti s dlouhodobými výkyvy počasí. Impulsem pro šíření druhu nemusí být jen změna klimatu. Někteří jedinci se mohou v nepříznivých podmínkách naučit využívat nové zdroje. Schopnost části populace vyvíjet se např. na jiné hostitelské rostlině pak z dlouhodobého hlediska může vést i ke vzniku nového živočišného druhu. Lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) je rudě zbarvený brouk z čeledi lesákovití (Cucujidae). Při bližším pohledu nelze přehlédnout jeho extrémní plochost. Svým neobvyklým tvarem těla je lesák dobře přizpůsoben životu v úzkých prostorech pod kůrou stromů. V našich klimatických podmínkách tvoří dva diametrálně odlišné ekotypy. Jedinci prvního ekotypu obývají přirozené horské a podhorské lesy s dostatkem mrtvého dřeva. Druhý ekotyp upřednostňuje lesy v nížinných polohách, především pak lužní lesy v okolí vodních toků. V letech 1961–1965 bylo v tehdejším Československu hromadně vysázeno přibližně 20 milionů kusů rychle rostoucích dřevin, zejména topolů, jako ochrana zemědělské půdy proti větrné a vodní erozi. Tyto stromy dnes odumírají a představují tak ideální prostředí pro vzácné lesáky rumělkové. Nápadní červení brouci se tak objevují nejen v přísně chráněných rezervacích, ale i v alejích či remízcích. Tesařík alpský (Rosalia alpina) je jeden z nejkrásnějších brouků, se kterými se můžeme na našem území setkat. V ČR byl dříve široce rozšířen, ale na většině lokalit již vyhynul. Dnes je velmi vzácný a přežívá na několika posledních lokalitách. Tou nejznámější je PR Velký a Malý Bezděz, ale vyskytuje se i v CHKO Bílé Karpaty. Tesařík alpský bývá ve střední Evropě považován za typický druh podhorských pralesů, vývojem vázaný na buk. Je přísně chráněn prakticky na celém území svého výskytu a jako tzv. deštníkový druh zastřešuje ochranu starých bučin. V roce 1994 byla objevena populace v lužních lesích okolo soutoku řek Moravy a Dyje. Záznamů po r. 2000 rychle přibývá, nedávno byl zjištěn až u Hodonína. Příčinou tohoto šíření je schopnost nížinné populace tesaříků vyvíjet se v jilmech a javorech, která se u tesaříků zřejmě nedávno vyvinula a dala tak impuls k osídlení nového prostředí. Kobylka sága (Saga pedo) obývá suché prosluněné lokality na jižní Moravě s lesostepním až stepním charakterem. U nás se rozmnožuje pouze partenogeneticky, všichni jedinci jsou samičího pohlaví. Z neoplozeného vajíčka se opět líhnou samičky. Sága je dravá kobylka, živí se hmyzem, často kobylkami a dokonce i kudlankami. Kořist loví předními páry nohou, které jsou mohutně otrněné. Pohybuje se pomalu a obvykle číhá nehybně na kořist. Na Moravě má nejsevernější hranici výskytu. V souvislosti s oteplováním klimatu se tento vzácný a kriticky ohrožený druh pomalu šíří. Můžeme se s ním setkat na Pálavě, Pouzdřanské stepi či v Podyjí. Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je populární druh hmyzu vzdáleně příbuzný švábům. První pár končetin má výrazné trny a slouží k lapání kořisti, zejména drobného hmyzu. Kudlanky jsou známé pro svůj kanibalismus, zejména během páření. Větší samička v některých případech sežere samečka. Díky umístění nervových uzlin v hrudi a zadečku ale dokáže samec pokračovat v kopulaci, i když už mu část těla chybí. Spojení jedinců, pokud jsou oba partneři nasycení a nedojde k útoku, může trvat celý den.