Hmyzí apokalypsa Slunéčko východní Vroubenka americká Zavíječ zimostrázový Koutule skvrnitá vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis), foto J. Procházka housenka zavíječe zimostrázového (Cydalima perspectalis), foto Z. Laštůvka zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis), foto Z. Laštůvka dospělec slunéčka východního (Harmonia axyridis), foto J. Procházka kukly a dospělec koutule skvrnité (Clogmia albipunctata), foto H. Šuláková Nezvaní návštěvníci z cizích krajů Invazní druh (nebo též invazivní) je druh, který je na daném území nepůvodní, ale který zde postupně zdomácněl a přizpůsobil se místním podmínkám. V novém prostředí nemá prakticky přirozené nepřátele, takže se snadno rozmnožuje a šíří a tím často nekontrolovaně až agresivně vytlačuje původní druhy. Společně se vzrůstajícím využíváním přírodních zdrojů, znečišťováním životního prostředí a změnou klimatu jsou invaze nových druhů řazeny k hlavním negativním faktorům ohrožujícím stávající biodiverzitu původních ekosystémů. kukly a dospělec slunéčka východního (Harmonia axyridis), foto J. Procházka Slunéčko východní (Harmonia axyridis) pochází z východní Asie. Pro své nadprůměrné schopnosti požírat mšice a červce a díky své vysoké plodnosti se zdálo jako ideální biologická zbraň proti škůdcům zemědělských plodin a ovocných stromů. V západní Evropě bylo slunéčko vysazeno v 80. letech minulého století. V České republice byl poprvé objeven v roce 2006, v roce 2008 byl jeho výskyt hlášen již ze všech krajů Česka. Nepříjemný je výskyt slunéček východních ve vinicích. Při nedostatku přirozené potravy si začnou pochutnávat na šťávě hroznů vinné révy, do které také zalézají. Hrozny se pak sklidí i se slunéčky a slisují. Hořké alkaloidy obsažené v tělních tekutinách slunéček pak způsobí, že vzniklé víno nejenom chutná podstatně hůře, ale může představovat i zdravotní rizika. Zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis) se přirozeně vyskytuje ve východní Asii, odkud je dlouho znám jako škůdce zimostrázů. V Evropě byl jeho výskyt poprvé zaznamenán v roce 2006. Předpokládá se, že vajíčka nebo larvy byly dovezeny do Evropy na některým z okrasných kultivarů Buxus microphylla. V České republice se poprvé objevil v roce 2013, kdy byly pozorovány silné holožíry na zimostrázech v okolí Brna. Další rychlé šíření i do vzdálených míst je způsobeno transportem mladých sazenic s vajíčky nebo malými housenkami. Housenky zavíječe východoasijského původu dokáží zkonzumovat listy i čerstvé letorosty zimostrázů až na silnější větve. V našich podmínkách přitom může mít 2-3 generace za rok, což může vést k silnému poškození nebo dokonce k odumření keře. Vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis) pochází ze Severní Ameriky. V Evropě byl druh poprvé zaznamenán v roce 1999 v severní Itálii, v České republice byl poprvé objeven v roce 2006. Vroubenka americká se živí sáním na několika druzích jehličnanů, například na borovicích, jedlích či smrcích. Ploštice a jejich larvy nejčastěji nalezneme koncem léta a na podzim na ještě zelených šiškách borovic. Dospělci na podzim vyhledávají suchý úkryt na přezimování, často společně ve větších skupinách (až tisíce jedinců na jednom místě). Velmi často je tak můžeme nalézt při pokusu dostat se otevřeným oknem do lidských obydlí. Ploštice je striktně býložravá a na člověka neútočí. Koutule skvrnitá (Clogmia albipunctata) z čeledi koutulovití (Psychodidae) je původně tropický a subtropický druh řádu dvoukřídlí (Diptera). V posledních desetiletích se poměrně rychle rozšířil i do oblastí mírného pásu, včetně České republiky. Tato invazní muška kolonizuje převážně antropogenní prostředí, ve kterém nalézá vhodné teplotní podmínky pro přezimování, v teplých měsících ale může kolonizovat i přírodní biotopy. Nelze zatím odhadnout, jestli „nový“ druh může nějak výrazněji ovlivnit biodiverzitu naší přirozené fauny, rozhodně ale představuje jistá zdravotní rizika pro člověka, zejména jako přenašeč bakteriálních infekcí.