Mineralogie Hessonit, Žulová, ČR. Rosmanit Litochlebit natrolit - Soutěsky - ČR cerusit - Namibie Ametyst Kojatín Granát (spessartin) Strážek Valchovit, Hřebeč Zlato Kremnica, Slovensko briliantový brus citrínu (1615 ct.) - Laštovičky u Žďáru nad Sáz. leštěný výbrus mramoru terén - Norsko terén - Portugalsko terén - ČR turmalín (skoryl) - Bobrůvka rossmanit - Rožná zálesíit - nový minerál - Zálesí; ČR Zálesiit Valchovit Hessonit Turmalín Briliant Zlato Terén Leštěný výbrus mramoru Ametyst Zlato, Hory u Předína, Česká republika, velikost výřezu 10x10mm heulandit - Hončova hůrka - ČR rodochrozit - Argentina Mineralogie dnes, a zvláště v Moravském zemském muzeu Jak vypadá práce dnešního mineraloga? Začíná tím, že dostane do ruky minerál, který si buď najde sám v terénu všude tam, kde vystupují nějaké skály, nebo ho získá od sběratele darem či zakoupením. Druhý případ je častý, léty prověřený a využívaný zvláště v muzeích. Dobrý sběratel – spolupracovník nadaný intuicí a bystrým okem je pro mineraloga požehnáním. Ten totiž tráví mnoho času studiem literatury, publikací a také u mikroskopu a speciálních, vesměs dost drahých přístrojů, např. elektronového mikroanalyzátoru nebo speciálního rentgenu. Minerály se totiž často podobají a zvláště ty vzácnější většinou vypadají jako ty nejobyčejnější, rozlišit je lze nejčastěji dle zkušeností a hlavně stanovením chemického složení a struktury na zmíněných přístrojích. Často, pokud studujeme minerály v horninách, pak vždy, musíme předem nechat zhotovit leštěný výbrus tak tenký, aby jím prošlo světlo mikroskopu. Zjištěné poznatky se potom porovnávají s daty z literatury. Může se také stát, že objevíme i minerál nový, dosud neznámý. Na něm je nutno stanovit řadu znaků, hlavně precizní chemické složení a strukturu krystalové mřížky. Pracuje se v kolektivu ve spolupráci více odborných institucí a výzkum trvá i několik let. Poté je podána žádost k mezinárodní mineralogické asociaci (IMA) a navrženo jméno nového minerálu. O obojím hlasují vybraní mineralogové v různých státech, výsledek a popis nového minerálu se publikuje v mezinárodním časopisu. Z České republiky bylo v posledních letech popsáno několik nových minerálů, z Moravy to byl např. rossmanit, ze Slezska zálesíit a litochlebit. Významná je úloha muzeí, neboť se od ostatních vědeckých institucí odlišují tím, že mají za povinnost popisované minerály trvale uchovávat ve sbírkách. Jsou v nich povinně uloženy zvláště nově popsané tzv. typové minerály, na nichž byly stanoveny příslušné znaky, odlišující je od jiných. Mineralogicko-petrografické oddělení Moravského zemského muzea se věnuje v současnosti zejména výzkumu minerálů z vybraných metamorfovaných hornin (mramory, skarny, apod.) a historickému dolování drahých kovů na Českomoravské vrchovině. V menší míře se zkoumají nízkoteplotní společenstva minerálů (zeolity, křemičité hmoty), minerály pegmatitů a přírodní skla (vltavíny). Nedílnou součástí práce zdejších mineralogů a petrologů je i terénní a sbírková dokumentace zajímavých lokalit (doplňování sbírek), spolupráce se sběrateli, příležitostné výstavy, apod. Část sbírkového materiálu získáváme i dary nebo koupí, méně i zahraničními expedicemi zaměřenými na získávání srovnávacího a výstavního materiálu. litochlebit - nový minerál - Zálesí ;ČR Výzkum minerálů je dlouhodobou záležitostí od doby, kdy se mineralogie zrodila koncem 18. století jako samostatná věda. Seznam minerálů není zdaleka konečný. Mineralogický systém obsahuje něco přes 5 tisíc druhů, což je v porovnání s rostlinnými a živočišnými druhy jen nepatrný zlomek. Souvisí to s víceméně stálým chemickým složením a geologickými pochody na naší planetě. Některé minerály jsou dlouhodobě (stovky miliónů let) stabilní, jiné opakovaně vznikají a zanikají i v současnosti (výkvěty některých síranů, led, apod.). Ročně vědci popíšou jen několik desítek minerálů nových, část starších často přeurčí a jejich jména zaniknou. Zánik postihl např. lepidolit, slídu popsanou poprvé na světě už v roce 1792 z Rožné na Moravě. Podobný osud potkal i jantaru podobnou „pryskyřici“ valchovit objevený v r. 1845 ve Valchově u Boskovic. Aby bylo možno studovat horniny v mikroskopu, musí se z nich zhotovit velmi tenký průhledný plátek zvaný výbrus. V polarizovaném světle mají minerály různé vlastnosti a proměnlivé barvy a lze je ve výbrusech určovat a řešit jejich vzájemné vztahy. Dnes bývají výbrusy ještě většinou vyleštěny a jednotlivá zrnka minerálů se studují po stránce chemického složení elektronovou mikrosondou, jejich strukturu umožní zjistit speciální rentgen. Žádná muzejní sbírka by nevznikla bez „mravenčí práce“ nejen muzejníků, ale rovněž mnoha sběratelů nerostů. Ti se pohybují na mnoha místech v terénu, a pokud mají dostatek nadšení, znalostí, štěstí a dobré pozorovací schopnosti, jsou schopni ještě i v současnosti na nových i dávno prozkoumaných lokalitách nacházet pozoruhodné minerály. Na odvalu středověkého dolu tak našli např. bohatě zrudněnou ukázku zlaté rudy, dnes uloženou ve sbírce Moravského zemského muzea v Brně. Charakteristickými minerály pro takřka celé území Českého masivu jsou turmalíny, složité bórosilikáty. Patří k nim několik samostatných druhů, jako např. skoryl, dravit a elbait. Některé byly poprvé na světě popsány z území České republiky (rossmanit, oxy-skoryl, darrelhenryit a lucchesiit) a typový materiál je uložen ve sbírce Moravského zemského muzea v Brně. Skoryly z Českomoravské vrchoviny náležejí k nejkrásnějším na světě. Při výzkumu minerálů turmalínové skupiny, pro které je území naší republiky klasickou světovou oblastí, byly také studovány vzorky z Moravského zemského muzea v Brně. Jeden z nich, evidovaný jako rubelit a pocházející z lokality Rožná u Bystřice nad Pernštejnem, byl v roce 1998 určen jako nový minerální druh a pojmenován po významném americkém mineralogovi G. R. Rossmanovi jako rossmanit. Minerály i jejich odrůdy bývaly různě pojmenovávány už od starověku (opál, diamant). V současnosti získávají svoje jména na základě rozhodnutí mezinárodní mineralogické organizace IMA. Často jsou odvozena od jejich chemického složení nebo některé význačné vlastnosti (např. růžový růženín), ale i podle jmen význačných badatelů. V roce 1999 byl např. podle lokality Zálesí ve Slezsku pojmenován zálesíit. Mikroskopické studium nenápadných šedých rudních minerálů z uranového ložiska Zálesí v Rychlebských horách vedlo v roce 2010 k objevu nového minerálu, selenidu stříbra, olova a bismutu. Dostal svoje jméno – litochlebit – po českém mineralogovi Národního muzea v Praze dr. J. Litochlebovi. K typickým mineralogickým ukázkám oblasti Slezska patří minerály z kontaktů mramorů s vyvřelinami. Nacházejí se v oblasti Žulové a Vápenné. Jedním z nich je vápenatý granát grossular v červené odrůdě zvané hessonit. K cenným vzorkům muzejních sbírek náležejí ukázky zlata. Škoda jen, že v zemích, kde se zlato těžilo už od pravěku a k nimž patří i naše území, byly staré nálezy dávno přetaveny a přeměněny v mince a šperky. Každé historické přírodní zlato ve sbírkách je tedy malým či větším unikátem. Sběratelsky atraktivní minerály nacházíme nezřídka po orbě na polích po podzimních či jarních deštích. Typickými představiteli, které bývají ozdobou sbírek, jsou barevné křemeny. Nejvzácnější z nich, žlutavý citrín, lze využít i jako broušený drahý kámen. Sbírka mineralogicko-petrografického oddělení Moravského zemského muzea v Brně obsahuje celou řadu unikátních vzorků minerálů nejen z Moravy a České republiky, ale i z celého světa.