OBOJŽIVELNÍCI Skokan skřehotavý Obojživelníci (Amphibia) Obojživelníci jsou obecně nejvíce ohrožená skupina našich obratlovců a jejich současná druhová pestrost je mnohem menší, než tomu bylo před padesáti lety. Rozvoj lidské společnosti doprovázený technickými zásahy do krajiny, do vod i do ovzduší provází po celou dobu silný a nekontrolovatelný úbytek obojživelníků, při čemž na mnoha místech naší země už tito studenokrevní obratlovci nežijí. Obojživelníci jsou svým způsobem života vystaveni znečistění nejen ve vodě, ale i na souši a jak se ukazuje, tato kombinace je pro ně kritická. Bez umělých zásahů do krajiny v podobě stavby malých mokřadů, periodických tůní, podmáčených lučních ekosystémů nebo podchodů pod komunikacemi se jejich stav v naší zemi nezlepší. Naopak hrozí, že vzhledem ke klimatickým změnám se zde mohou objevit cizí nepůvodní druhy a s nimi problémy, které mohou mít pro přežívající populace závažné důsledky. V poslední době je to výskyt exotického onemocnění chytridiomykózy, který výrazně snižuje jejich početnost na lokalitách různých světadílů. Skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) Skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) Poznávací znaky: dlouhý do 12 cm, největší z našich skokanů, zakulacený čenich, nízký patní hrbol na zadních končetinách; variabilní zbarvení hřbetní strany od zelené přes zelenohnědou po hnědou; Vodní druh skokana, který osidluje mělké, prosluněné a zarostlé vody v jižní a střední Evropě. Ze tří druhů našich vodních skokanů je nejmohutnější a na našich lokalitách měl vždy pouze mozaikovitý výskyt v malé početnosti. Zimní období přečkává ve stadiu anabiózy na dně stojatých vod. Sezóna začíná koncem března a končí při ochlazení v září. Rozmnožuje se v nejteplejším létě, kdy samice klade stovky drobných vajíček do vodních travin. Larvy dýchají žábrami a teprve po měsíci metamorfují v malou žabku, která dýchá plícemi. Aktivně loví různé vodní druhy bezobratlých, ale je schopen ulovit i rybky nebo menší žáby včetně svého potomstva. Jeho průniku do jihomoravských lokalit napomohly současně dvě základní skutečnosti: v nivní krajině řek Dyje, Jihlavy a Svratky byly postaveny obrovské a mělké Novomlýnské nádrže, které připomínají jeho typická stanoviště na jihu Evropy (Balaton, delta Dunaje) a současně byly larvy (pulci) tohoto druhu přiváženi z Maďarska v rámci obchodu s býložravými rybami a vypouštěni do některých rybničních soustav (Pohořelické a Jaroslavické rybníky). V současnosti obývá Novomlýnské nádrže a okolní stojaté vody nejpočetnější populace tohoto druhu u nás a naopak původní vodní skokani (skokan zelený a skokan krátkonohý) byli tímto druhem z lokalit vytlačeni.