Plazi Želva nádherná Želva bahenní Želva bahenní (Emys orbicularis) Plazi (Reptilia) Ve fauně našich plazů se změny odehrávají především působením člověka. Fragmentace původní krajiny do malých celků (silniční síť), likvidace nejrůznějších hospodářsky nevýznamných stanovišť (meze, remízky, mokřady) nebo zástavba lidských sídlišť provázená kompletním zabetonováním a asfaltováním širokého okolí plazům nesvědčí a oni z naší krajiny mizí. V neposlední řadě plazům škodí člověk i přímou likvidací, kdy se projevují hluboké neznalosti o této skupině a jejich vlastnostech. V naší přírodě se stále objevují druhy běžně chované v teráriích, které buď nechtěně unikly, nebo došlo k jejich záměrnému vypuštění. Některé se díky mírnému klimatu a oteplení na naše podmínky adaptovaly a přežívají na řadě lokalit. Mozaikovitý výskyt původních druhů, zatímco se populace nacházejí stovky kilometrů od sebe, zabraňuje přirozenému znovuosídlení již revitalizovaných lokalit a v těchto případech hraje významnou roli zpětné vysazení (reintrodukce) těchto druhů na naše území. Želva bahenní (Emys orbicularis) Poznávací znaky: dorůstá velikosti od 12 do 23 cm, samci asi o třetinu menší než samice, charakteristická je tmavým krunýřem se žlutými skvrnami a podobně zbarvenou hlavou; Původní evropský druh želvy s výhradně vodním způsobem života. Živí se jako dravec lovící různé vodní živočichy včetně ryb, které umí v zarostlých vodách ulovit. Tělo je kryté kostěným krunýřem potaženým tmavou rohovinou. V mládí je zbarvení hlavy i končetin pestřejší se žlutými skvrnkami, ale s narůstajícím věkem postupně převládá tmavošedý odstín. Želva dospívá ve stáří kolem osmi roků a může se dožít i 100 let. Je velmi citlivá na kvalitu stanoviště, a to se týká nejen vodního prostředí, kde by měla být vždy rozvinutá vodní vegetace a bohaté spektrum vodních živočichů, ale také okolní souše. Ta by měla být bez souvislé keřové a stromové vegetace, neboť do země kladou želvy svoje snůšky a vyhledávají jen místa prosluněná. Regulace řek, vysoušení mokřadů a znečistění všech povrchových vod doprovázené ohromným úbytkem druhové pestrosti jak rostlin, tak i živočichů, mělo za následek, že želva bahenní z většiny našich lokalit v polovině minulého století úplně vymizela a následná řada pokusů o její reintrodukci nedopadla dobře. Pouze vysazení želv bahenních původem z rumunské části delty Dunaje do malého mokřadu Betlém na jižní Moravě v 90. letech minulého století přineslo úspěch a místní populace se pravidelně rozmnožuje a postupně se šíří na jiné vhodné lokality. Želva nádherná (Trachemys scripta elegans) Poznávací znaky: dorůstá délky až kolem 30 cm v závislosti na pohlaví, na rozdíl od naší původní želvy bahenní má za očima červeno-žluté skvrny; Středně velký druh želvy, pocházející ze subtropické střední a Severní Ameriky, která žije plně vodním způsobem. Je dravá a živí se lovem zvláště drobných ryb i jiných živočichů. Ve svoji domovině limitují její výskyt např. aligátoři, velcí dravci, apod. Její atraktivní červené zbarvení na hlavě, světlé skvrny na krku i na svrchním krunýři a k tomu poměrně jednoduché nároky na chov, to vše z ní udělalo velmi žádaný artikl pro teraristy. Želva nádherná se tak začala vyvážet ze svojí domoviny v ohromných počtech do celého světa. Na mnoha místech se dostala i do volné přírody a na řadě lokalit včetně jižní Evropy se úspěšně aklimatizovala a pravidelně se zde i rozmnožuje. Obvykle osidluje stejná místa jako v Evropě původní želva bahenní a vzhledem ke stejné potravní strategii je pro ni velkým konkurentem. Do našich lokalit se dostala z domácích chovů buď záměrně, nebo nekontrolovatelnými úniky a na řadě míst je ji možné zastihnout i ve větších počtech. Byly už popsány případy úspěšného přezimování, ale dosud u nás nebylo zjištěno rozmnožování.