Ryby Karas stříbřitý Střevlička východní Hlaváč černoústý Střevlička východní Karas stříbřitý (Carassius gibelio) Hlaváč černoústý Karas stříbřitý (Carassius gibelio) Poznávací znaky: relativně vysoké klenuté tělo ze stran zploštělé, tmavě šedé hřbetní a ocasní ploutve, stříbřité boky, koncová ústa bez vousků; Kaprovitá ryba dorůstající hmotnosti přes 1 kg původem z východní Asie. Do Evropy byl přivezen už koncem 17. století za účelem domestikace a šlechtění různých barevných i tvarových odchylek (zlatá rybka, závojnatka, teleskopka, apod.). Z chovů se dostal do volnosti a vzhledem k mnohaletému výskytu na některých lokalitách byl považován za původní evropský druh. Od druhé pol. 20. století je v rámci celé Evropy zaznamenávána expanze tohoto druhu, ovšem jedná se o gynogenetickou populaci s triploidním karyotypem, kterou nelze považovat za totožnou s dřívějšími nálezy. Do našich zemí se první jedinci dostali migrací hlavním tokem Dunaje z jižních oblastí a postupně obsadili všechny vhodné lokality. Napomohlo tomu i sportovní rybářství (převážení nástražních ryb) i způsoby rybničního hospodaření a obchodování s rybami. Populační explozi tohoto druhu napomáhá jeho jedinečná rozmnožovací strategie, kdy se v migrující populaci nacházejí pouze samice, jejichž jikry mohou být oplodněny spermatem jakéhokoli samce ze skupiny kaprovitých ryb (gynogenetické rozmnožování), přičemž při oplodnění nedochází k přenosu otcovských genů (geografická partenogeneze). Jeho mimořádná konkurenceschopnost je dána nejen velkou reprodukcí a všežravostí, ale vzhledem k adaptaci na život v málo kyslíkaté a znečistěné vodě přežívá i tam, kde ostatní druhy ryb žijí jen výjimečně. Ryby (Osteichthyes) U ryb dochází ke změnám hlavně v důsledku lidské činnosti, při čemž v minulosti hrála dominantní negativní roli míra znečistění a mnoho druhů našich ryb v této době z našich toků zmizelo. V dnešní době již není takový problém se znečištěním vody díky čištění a kontrole odpadních vod, nicméně další faktory ovlivňující změny v diverzitě ryb zůstávají. Budováním bariér na tocích (jezy, nádrže, atd.) se zamezuje přirozené migraci ryb a v důsledku toho některé druhy lokálně chybí. Také cílené zarybňování našich vod za účelem sportovního rybaření nebo v rámci rybničního hospodaření může výrazně přispět ke snížení původní biodiverzity. V posledních letech se projevuje ještě další vliv a to šíření nepůvodních ryb povodím Dunaje na naše území. Střevlička východní (Pseudorasbora parva) Poznávací znaky: stříbrná rybka velikosti do 12 cm, tmavší pruh na bocích, malá, okrouhlá a vysunovatelná ústa, výrazné velké šupiny na těle; Drobná kaprovitá rybka pochází z východní Asie. Do Evropy byla zavlečena společně se zásilkou býložravých ryb z Číny, a to do Rumunska, kde se souvisle rozšířila a začala se šířit do jiných zemí. Do bývalého Československa se dostala tokem Dunaje a poprvé byl zjištěn její výskyt na jižním Slovensku v roce 1974. Jejímu dalšímu šíření napomohla nejen její velká přizpůsobivost, všežravost a velký reprodukční potenciál, ale zvláště rybniční hospodaření a obchodování s živými rybami v rámci celé republiky. V současnosti se tento druh nalézá na všech vhodných lokalitách naší země a je velkým konkurentem pro naše původní druhy ryb, kterým nejen omezuje potravní nabídku, ale také požírá jejich jikry. Vzhledem k vysokým populačním hustotám škodí i v rybničním hospodářství. Hlaváč černoústý (Neogobius melanostomus) Poznávací znaky: většina našich jedinců velikostí nepřesáhne 10 cm, nosní otvory nejsou protaženy v trubičky na rozdíl od hlavačky; na zadní straně první hřbetní ploutve je typická výrazná skvrna; Jeho původním areálem jsou řeky, brakické vody i vody Černého a Kaspického moře. Na území ČR byl poprvé zaznamenán v r. 2008 na řece Moravě u obce Kúty a na řece Dyji pod jezem v Břeclavi. Roku 1990 byl zavlečen do oblasti Gdaňského zálivu, odkud se začal šířit dále, až dosáhl Labe. První úlovek hlaváče na Labi z našeho území byl zaznamenán v srpnu 2015 na úseku mezi Ústí n. Labem a Děčínem. Živí se hlavně larvami různých bezobratlých.