HRDÁ PEVNOST OLOMOUC Vojáci i hradby patří k Olomouci už tisíc let Ozbrojenci, bojovníci a vojáci k Olomouci patří tak dlouho, jak dlouho toto starobylé město existuje. Ve 2. století si zde římští legionáři postavili opevněný tábor. Olomouc je jedním z nejstarších měst v českých zemích. Po většinu své existence bývala hlavním městem Moravy a od 17. a především 18. století i hlavní pevností Habsburků na severu jejich říše. Město mívalo obvykle velmi solidní systém opevnění a také solidní a početnou vojenskou posádku. Díky vojenské tradici je dnes mezi olomouckými pamětihodnostmi velké množství památek vojenského stavitelství či opevnění. Najdeme zde fortifikaci z časů románských obránců přemyslovského knížecího hradu, gotické lucemburské hradby, renesanční opevnění i barokní bastiony z 18. a modernější forty z 19. století. Pevnost byla sice v 80. letech 19. století oficiálně zrušena, ale vojáci neodešli. I ve 20. století se ve městě stavěla kasárna a Olomouc bývala významným posádkovým městem. Nyní zde sídlí vrchní velitelství veškerých pozemních sil Armády ČR. Část nejstarší kamenné románské hradby se zachovala na kraji Dómského návrší, jen kousek od katedrály sv. Václava. Sejdeme-li dolů, můžeme se kochat gotickými hradbami. Mezi nimi jsou i hradby vystavěné za časů Karla IV. Další jsou v Bezručových sadech, a to včetně několika dochovaných výpadů – opevněných věží, z nichž mohli nečekaně vyrazit obránci města ven proti obléhatelům. Základní linie hradeb okolo historického jádra města se během dalších staletí měnila jen málo. Jedinou výraznější novinkou bylo v 16. století začlenění čtvrti Bělidla do města, kdy byly vybudovány renesanční hradby, bašty a brány. Některé jsou dosud k vidění v ulicích Sokolská, Koželužská a Studentská. Jinak se hradební linie moc neměnily a právě tomu vděčí centrum Olomouce za svou ucelenou podobu. Už od 13. století skoro beze změn. Až Marie Terezie zvolila Olomouc za císařsko-královskou hlavní hraniční pevnost. Kolem linie středověkých hradeb začalo vznikat barokní bastionové opevnění. Kvůli strachu z agresivního Pruska. Město sevřel členitý a pevný krunýř barokního bastionového opevnění, který donutil obyvatele desítek předměstských obcí odstěhovat se dále od hradeb Olomouce. Pevnost, která díky výhodné poloze a důmyslným terénním úpravám mohla počítat i s ochranou vodními příkopy, budila v 18. století skutečně respekt. Jenže jako se mění technika opevnění, mění se i taktika útočníků a technologie válčení. V 19. století už byly bastiony zastaralé. S ohledem na mnohem větší dostřel artilerie bylo nutné posunout linii bojů dále od hradeb. Proto byl vypracován plán předsunutých pevnůstek neboli fortů. Mezi lety 1831 a 1885 byly vybudovány desítky fortů, pracháren, skladišť a dalších vojenských objektů. Jen o chvíli později, roku 1886, ale císař František Josef vyhověl mnohaletému tlaku Olomoučanů a při vědomí toho, že další rychlý rozvoj palných zbraní beztak olomoucké hradby učiní zbytečnými, pevnost zrušil. Následovalo rozebírání hradeb a prudký rozvoj města. Jaké boje olomoucké městské hradby, bašty, brány a bastiony zažily? Ty nejslavnější úspěšné boje se odehrály roku 1253, kdy Moravu plenili divocí Kumáni ve službách uherského krále. Další úspěchy zaznamenávaly olomoucké hradby v neklidném 15. století, kdy je nedobylo ani jedno z husitských polních vojsk a naopak olomoucké vojenské jednotky husitům na střední Moravě zle zatápěly. Největší slávou se ovšem olomoucká pevnost pokryla roku 1758. Tehdy dokázala vzdorovat více než měsíc pruskému obléhání. Obávaný a jinak úspěšný vojevůdce a pruský král Friedrich II. olomoucké hradby nepřekonal ani po vypálení více než 130 tisíc granátů a bomb z děl a moždířů a odtáhl s nepořízenou. Opačným případem je smutný rok 1642. Zchátralé hradby, slabá posádka císařské armády a nesplnění slibu o vyslání pomocného vojska znamenala, že se už po třech dnech Olomouc vzdala vojsku švédského generála Torstensona, načež následovalo osm krutých let okupace, devastace a úpadku města. Dodnes je Olomouc plná vzpomínek na různé kapitoly své dlouhé vojenské historie. Stačí se projít městskými parky kolem hradeb, vystoupat po schodech jednoho z výpadů k Tereziánské zbrojnici nebo k efektní Terezské bráně, jiným výpadem sejít zase dolů pod hradby a navštívit úžasnou bastionovou Korunní pevnůstku, případně se dá sednout na kolo a vydat se k dochovaným fortům v okolí města. V každém hradebním kameni nebo bastionové cihle je slyšet vzdálená ozvěna řinčení zbraní, výstřelů a vojenských povelů. Olomoucká vojenská historie vás určitě zaujme! www.olomouc.eu