Werkbund osada Baba Jste mimo souřadnice domy architekti kontakty architekti Jaroslav Fišer (*1904 Liberec +1984 Praha) Architekt, prošel školami v Haagu a Vídni, byl žákem Josefa Gočára na pražské AVU. Se svým bratrem Karlem Fišerem řídili vlastní architektonickou kancelář. Kromě domu Joska na Babě projektovali rodinné domy a stavby po celé republice. Věnoval se úspěšně také světelnému designu. 1923-1932 studium na Akademii výtvarných umění v Haagu a ve Vídni a v mistrovské třídě prof. Josefa Gočára v Praze. 1932-1934 delší pobyt v Holandsku, spolupracoval s kanceláří H. P. Berlageho a s firmou Phillips 1934-1948 odborník na osvětlení v projektu Statní galerie v Praze na Letné od Josefa Gočára 1948-1970 docent na Akademii výtvarných umění v Praze, specialista v oboru osvětlení v architektuře Nejvýznamnější realizace 1932 rodinný dům Františka Josky (spolupráce s bratrem Karlem Fišerem), Baba, Praha-Dejvice Karel Fišer (*1905 Liberec +1971 Praha) Architekt, studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole a na ČVUT v Praze, se svým bratrem Karlem Fišerem řídili vlastní architektonickou kancelář. Kromě domu Joska na Babě projektovali rodinné domy a stavby po celé republice. 1924-1932 studium architektury na Uměleckoprůmyslové škole a na ČVUT v Praze 1932-1948 vlastní projekční kancelář v Praze společně s bratrem Jaroslavem Fišerem Nejvýznamnější realizace 1932 rodinný dům Františka Josky (společně s bratrem Jaroslavem Fišerem), Baba, Praha-Dejvice 1932-1948 vily, Roudnice nad Labem, Liberec, Moravské Budějovice továrních budovy, Praha-Modřany a Praha-Hloubětín městské nájemní domy, Chrudimská ulice a Písecká ulice, Praha-Vinohrady přestavba divadla, Mnichovo Hradiště 1947 úpravy pasáže Světozor, Praha Josef Fuchs (*1894 +1979 Praha) Architekt a stavitel, žák Jana Kotěry a Josipa Plečnika, který ho v začátcích ovlivnil svým tradicionalismem. Brzy se ale našel v konstruktivismu a moderně. S Oldřichem Tylem je spoluautorem Veletržního paláce, ikony meziválečného funkcionalismu obdivovaného i samotným Le Corbusierem. Pracoval s myšlenkou maximální funkčnosti. Jeho stavby vynikají dokonalými proporcemi a geometrickou přesností. Získal zahraniční i domácích ocenění, např. bronzové medaile na výstavě dekorativního umění v Paříži 1925 (za návrh interiéru) či Rytířského řádu Čestné legie (za návrh francouzské expozice na veletrhu v Praze 1930). 1916-1920 studium architektury u prof. Josipa Plečnika na Uměleckoprůmyslové škole v Praze 1920-1923 spolupráce s kanceláří prof. Jana Kotěry v Praze 1923-1948 samostatný architekt v Praze Významné realizace 1924-1928 Veletržní palác, Praha-Holešovice (spolupráce s Oldřichem Tylem) 1931 vstupní budova ZOO, Praha-Troja 1932 rodinný dům Františka a Nadi Munkových, Baba, Praha-Dejvice 1934 hokejový stadion Praha-Štvanice vily, Praha na Pelc-Tyrolce, Praha-Dejvice Josef Gočár (*1880 Semtín +1945 Jičín) Architekt, profesor, urbanista (Hradec Králové a Pardubice), návrhář nábytku a předmětů denní potřeby. Josef Gočár byl všeobecně respektovaná osobnost české architektury, ovlivnil řadu svých studentů a generace dalších architektů. V jeho tvorbě najdeme jak český světový unikát-kubismus v architektuře (ikonický Dům U Černé Matky Boží) dále rondokubismus (Legiobanka Na poříčí), tak vliv konstruktivismu, nebo naopak stavby v národním či art deco stylu. Vrchol jeho profesního života se pojí s funkcionalismem, ať to byly vily na Babě (Maule, Kytlica, Glücklich), nebo kostel sv. Václava ve Vršovicích. Roku 1925 získal za návrh čs. pavilonu na mezinárodní výstavě v Paříži Velkou cenu a v roce 1926 řád francouzské Čestné legie. 1902-1905 studium architektury u prof. Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze 1905-1908 spolupráce s kanceláří prof. Jana Kotěry v Praze 1906 několikaměsíční pobyt v Londýně při dozoru české instalace průmyslové výstavy 1908-1945 samostatný architekt v Praze 1908 člen SVU Mánes 1911 spoluzakladatel kubistické Skupiny umělců výtvarných 1912 spoluzakladatel Pražských uměleckých dílen (PUD) 1913-1914 členem Svazu českého díla (SČD) 1916-1919 vojenská služba 1920-1924 Předseda Svazu československého díla (SČSD) 1924 profesor Akademie výtvarných umění v Praze 1927 člen České akademie věd a umění 1928-1931 rektor Akademie výtvarných umění v Praze 1934 korespondující člen Královské společnosti britských architektů (RIBA) Významné realizace 1909 Wenkeův dům, Jaroměř 1910 Jaruškův dům, Brno 1911-1913 dům U Černé matky Boží, Praha-Staré Město 1912-13 lázeňský dům, Bohdaneč 1920 československý pavilon pro veletrh, Lyon 1922-23 Legiobanka, Praha-Nové Město 1922-24 Masarykovo náměstí, Hradec Králové 1924-25 regulační plán, Hradce Králové 1924-1927 areál školních budov, Hradec Králové 1925 československý pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativních umění a moderního průmyslového designu, Paříž Dům zemědělské osvěty, Praha-Vinohrady 1928-1930 kostel sv. Václava , Praha-Vršovice 1932 ředitelství drah, Hradec Králové 1932 rodinný dům Václava a Jarmily Maulových, Baba, Praha-Dejvice 1933-1936 rodinný dům Karla Kytlici, rodinný dům Marie a Stanislava Mojžíš-Lomových, rodinný dům Julia Glücklicha, Baba, Praha-Dejvice 1934 Finanční úřad a Okresní úřad, Hradec Králové vila Otakara Meda, Humpolec Antonín Heythum (*1901 Most +1954 Rottach, Bavorsko) Scénograf, grafik, architekt a návrhář nábytku. Účastnil se počátků Osvobozeného divadla jako scénograf. Krátce pracoval v pařížském ateliéru Le Corbusiera, roku 1936 získal na milánském Triennale zlatou medaili v kategorii Divadelní výprava. Roku 1938 odjel do USA, připravit československý pavilon pro světovou výstavu v New Yorku a na výstavu v San Francisku. V USA už zůstal a jako profesor vyučoval na univerzitách. Vycházel z kubismu, ale postupně směřoval k jednoduchosti a víceúčelovosti funkcionalismu. Byl především průkopníkem divadelního konstruktivismu. V nábytkářství byl zastáncem standardního funkcionalistického designu pro sériovou výrobu. Je spoluautorem díla Design for Use z roku 1944. Na Babě navrhl společně s Evženem Linhartem dům Lisý. 1920-1924 studium architektury na ČVUT v Praze 1924-1939 architekt, designer a scénograf v Praze 1939 emigrace do USA 1940-1941 vyučoval na New School for Social Research v New Yorku 1941-1946 vyučoval na California Institute of Technology 1946-1950 vyučoval na Syracuse University Nejvýznamnější realizace 1924-1938 scénické návrhy pro přední česká divadla 1932 rodinný dům Marie a Emanuela Lisých (spolupráce s Evženem Linhartem), Baba, Praha-Dejvice 1935 Československý pavilon na Světové výstavě, Brusel Pavel Janák (*1882 Praha +1956 Praha) Architekt, urbanista, návrhář nábytku a dekorativních předmětů, profesor Uměleckoprůmyslové školy a teoretik architektury. Studoval na české a německé technice v Praze i na Kunstakademii ve Vídni. Pracoval s Josefem Gočárem v atelieru Jana Kotěry. Jeho tvorba má několik zřetelných fází: první období, kdy se uvědoměle rozhoduje pro modernismus, pak se stává čelním představitelem českého kubismu, následně prošel obdobím snah o národní sloh, aby se nakonec naplno věnoval funkcionalismu. Byl dlouhodobým předsedou SČSD, hlavním iniciátorem funkcionalistické výstavby na Babě a autorem jejího urbanistického plánu. Na Babě je autorem domu Dovolil a svého vlastního domu. 1899-1905 studium architektury na ČVUT v Praze 1902-1903 studium na Německé vysoké škole technické v Praze 1906-1907 studium na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Otto Wagnera 1907-1908 spolupráce v ateliéru prof. Jana Kotěry v Praze, studijní cesty do Itálie 1908 členem SVU Mánes 1909-1910 zaměstnán ve stavebním oddělení Magistrátu hl. města Prahy 1911 samostatný architekt v Praze člen Skupiny výtvarných umělců v Praze 1912 spoluzakladatel Pražských uměleckých dílen (PUD) 1914-1918 vojenská služba 1919 státní zkouška na České vysoké škole technické v Praze 1921 Profesor na Uměleckoprůmyslové školy v Praze člen České akademie věd a umění 1924-1945 předseda Svazu československého díla (SČSD) 1935 korespondujícím členem Akademie architektury v Moskvě 1936-1956 architektem Pražského hradu Významné realizace 1909-1910 Hlávkův most v Praze 1911 Rodinný dům Jakubec, Jičín 1912-1913 přestavba domu Dr. Fáry, Pelhřimov 1913-1914 jez na řece Labe, Předměřice 1 1914 Vila Pick, Ljubljana 1922 krematorium, Pardubice 1922-1924 Riunione adriatica di Sicurta, Praha - Nové Město (s Josefem Zasche) 1923-1924 umělecká kolonie (vily J. Bendy, B. Kafky, E. Filly a V. Beneše), Praha - Ořechovka 1924-1926 správní palác Škoda, Praha - Nové Město Autoklub, Praha - Nové Město 1924-1928 Libeňský most, Praha 1925-1934 rekonstrukce a přístavba Černínského paláce, Praha - Hradčany 1927 letiště, Mariánské Lázně 1927-1928 Pavilon Uměleckoprůmyslové školy na Zemském výstavišti, Brno 1927-1929 blok družstevních domů, Praha - Dejvice 1929-1932 regulační plán výstavní osady Baba, Praha - Dejvice 1932 rodinný dům Pavly a Václava Lindových, rodinný dům ing. Karla Dovolila 1932 vlastní rodinný dům, Baba, Praha - Dejvice 1932 Hotel Juliš, Praha - Nové Město Sbor československé církve husitské, Praha - Vinohrady 1934-1935 vila s ateliérem sochaře Josefa Mařatky, Praha - Střešovice 1948-1950 renovace Jízdárny, přístavba garáží a terasy, Pražský hrad 1950 renovace Míčovny, Pražský hrad František Kavalír (*1878 Osek +1932 Praha) Architekt, publicista a stavební podnikatel, žák Jana Kotěry a spolužák Josefa Gočára na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 2014 spoluzakladatel Společnosti architektů a spolku Za starou Prahu, dále spoluzakládal Artěl, instituci pro vybudování českého uměleckého průmyslu, jejímž byl předsedou. Ta sdružovala progresivní osobnosti české výtvarné a designérské scény. Na Babě navrhl domy Uhlíř a Letošník a se svým bratrem Václavem byli zároveň také staviteli těchto i dalších domů, které nenavrhovali. 1899-1903 studium u prof. Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze později společně s bratrem Václavem stavitelská činnost v Praze aktivní činitel Artělu a Svazu československého díla (SČSD) Významnější realizace kolem 1923 škola, Vinohradská třída, Praha-Vinohrady kolem 1925 škola, Humpolec kolem 1927 obytný komplex, Praha-Hřebenka 1928 trojdům, Praha-Střešovice domy Svazu stavebních podnikatelů, Praha-Nové Město 1932 rodinný dům Antonína Uhlíře a rodinný dům Boženy a Václava Letošníkových, Baba, Praha-Dejvice Jan Evangelista Koula (*1896 Praha +1975 Praha) Architekt, návrhář nábytku, historik a teoretik moderní architektury, designér, pedagog a redaktor časopisu Stavba. Byl profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a 1947-1970 profesorem Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Kromě domu na Babě pro nakladatele Václava Poláčka je autorem unikátních publikací o moderní architektuře např. Obytný dům. 1915-1921 studium architektury na ČVUT v Praze 1924-1928 spoluprace v kanceláři architekta Oldřicha Tyla 1928-1940 samostatný architekt v Praze 1942-1945 profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze 1945-1970 profesor na Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě Významné realizace 1928 vila redaktora Šaldy, Praha-Smíchov 1932 rodinný dům Marie a Václava Poláčkových, Baba, Praha-Dejvice 1933 letní vila, Lipany 1939 přestavba vily Jana Kouly, Praha-Bubeneč Vojtěch Kerhart (*1892 Poděbrady +1978 Poděbrady) Architekt a představitel meziválečného funkcionalismu. Často spolupracoval se sochaři na tvorbě památníků. Mnohé z nich jsou chráněny jako kulturní památky. Provozoval vlastní projekční kancelář a byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy. Na Babě navrhl dům pro spisovatele Václava Řezáče. 1911-1922 studium architektury na ČVUT v Praze 1914-1916 vojenská služba v rakousko-uherské armádě 1916-1920 vojenská služba v československých legiích na Rusi, návrat přes Vladivostok a Kanadu v hodnosti majora 1922-1923 zaměstnán na Ministerstvu zdravotnictví 1924-1925 zaměstnán na Ministerstvu obrany 1925-1948 samostatný architekt v Praze a v Poděbradech 1948-1957 zaměstnán ve státních projektových ústavech Významné realizace 1924 kasárna, Pardubice 1926 Vyšší hospodářská škola, Poděbrady 1927-1928 pomníky prezidenta T. G. Masaryka, Poděbrady, Kroměříž, Nitra (spolupráce s Otto Gutfreundem) a Kolín (spolupráce s J. Hruškou a K. Kotrbou) 1928 památník Napoleona Bonaparte, Žuráň 1929 Štefánikův dům, Praha-Nové Město (spolupráce s Janem Zázvorkou) 1930 pošta, Poděbrady 1932 rodinný dům Karla Řezáče, Baba, Praha-Dejvice 1933 rodinný dům Karly Moravcové, Baba, Praha-Dejvice jez a zdymadlo, Srnojedy u Poděbrad 1934 pomník Bedřicha Smetany, Poděbrady (spolupráce s Josefem Wagnerem) jez a hydrocentrála, Lysá nad Labem vila, Dobřichovice 1934-1937 obytné domy pilotů, dílny a četnická stanice, letiště Praha-Ruzyně 1935 kasárna, Tábor 1937 rozhlasová stanice Praha II, Mělník 1938 rozhlasová stanice Brno II, Dobrochov kolonáda, Poděbrady 1939 náhrobek Karla Čapka, Praha-Vyšehrad vila, Volyně 1948 pomník obětem okupace, Poděbrady (spolupráce s K. Lidickým) 1957 pomník Jana Husa, Husinec (spolupráce s K. Lidickým) 1958 kiosek na Riegerově náměstí, Poděbrady Evžen Linhart (*1898 Kouřim +1949 Praha) Architekt a návrhář nábytku, žák Antonína Engela na ČVUT. Jeho tvorba vychází z purismu (spoluzakladatel Puristická čtyřky Devětsilu) a české moderny, která byla jasnou protiváhou dobově populárnímu dekorativismu. Pod vlivem díla Le Corbusiera se později stává představitelem funkcionalismu. Byl členem ARDEV i Spolku výtvarných umělců Mánes. Ve svých návrzích, z většiny bohužel nerealizovaných, propojuje neobyčejně výtvarnou dispoziční nápaditost a konstrukční čistotu s citem pro detail. Společně s Antonínem Heythumem navrhl dům rodiny Lisých na Babě. 1918-1924 studium architektury na ČVUT v Praze u prof. Rudolfa Kříženeckého a prof. Antonína Engela 1924-1945 zaměstnán na stavebním úřadě Magistrátu hl. m. Prahy 1946-49 ředitel odboru výstav na Ministerstvu informací Významné realizace 1924-25 obytný blok, Praha-Žižkov 1925 obytný blok, Praha-Hostivař 1927-1929 vlastní vila, Praha-Dejvice 1932 rodinný dům Marie a Emanuela Lisých, Baba, Praha-Dejvice (spolupráce s Antonínem Heythumem) 1938 obytný dům, Praha-Dejvice 1946-58 kolektivní dům Stalinových chemických závodů, Horní Litvínov (spolupráce s Václavem Hilským) 1947 československá expozice na Triennale di Milano, Milán Mart Stam (*1899 Purmerend, Holandsko +1986 Goldach, Švýcarsko) Holandský architekt-autodidakt, urbanista a návrhář nábytku, jeden ze zakladatelů mezinárodního ideového spolku C.I.A.M., působil v ateliérech Hanse Poelziga a Bruno Tauta, byl ředitelem Školy průmyslového designu v Amsterodamu, poté rektorem Akademie výtvarných umění v Drážďanech, dále ředitelem Institutu umění v Berlíně. Byl jediným zahraničním architektem na pražské Babě, kde vyprojektoval vilu pro stavitele Paličku a jeho ženu Emílii, jimž učarovala jeho tvorba na výstavě ve Stuttgartu 1927. Ikonické je jeho jídelní křeslo pro firmu Thonet. 1917-1919 studium na Královské škole výtvarných umění v Amsterdamu 1919 práce v kanceláři architektů Marinuse Jana Grandprého Moliéra, Pietera Verhagena a Alberta J.T. Koka v Rotterdamu 1920-1922 vězněn za odepření vojenské služby 1922 práce na regulačním plánu města Haagu odchod do Berlína, spolupráce s Maxem Tautem a s El Lissitzkym 1923 spoluzakladatel architektonického magazínu ABC v Curychu 1923-1924 práce v kanceláři Karla Mosera v Curychu 1925-1928 člen holandské skupiny architektů De 8 později De 8 en Opbouw 1926-1927 práce v kanceláři Brinkman a Van der Vlugt v Rotterdamu 1927 1928-1930 práce ve Frankfurtu nad Mohanem na projektech bydlení pro „Nový Frankfurt" 1931-1934 architekt a urbanista v Sovětském svazu v pracovní skupině Ernsta Maye (urbanistické projekty) 1935-1948 samostatný architekt v Amsterdamu 1939-1948 ředitel Školy uměleckých řemesel v Amsterdamu 1948-1952 profesor Akademie výtvarných umění v Drážďanech 1950-1952 ředitelem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Berlíně-Weissensee 1953 návrat do Amsterdamu 1966 přesídlení do Švýcarska Významné realizace 1926 křeslo z ocelových trubek 1926-30 Van Nelle Factory Rotterdam (ve spolupráci s kanceláří Brinkman a Van der Vlugt) 1927 trojdům, sídliště Weissenhof, Stuttgart 1929-1932 sídliště Hellerhof, Frankfurt 1932 rodinný dům Emilie a Jiřího Paličkových, Baba, Praha-Dejvice (spolupráce s Jiřím Paličkou) 1935 řadové domy, Amsterdam Oldřich Starý (*1884 Praha +1971 Praha) Průkopník českého funkcionalismu, architekt, teoretik a pedagog patří mezi nejvýraznější osobnosti české moderní architektury meziválečného období, které prosazovaly zásady „nové architektury“, čistotu, pravdivost forem a zejména přesvědčení, že architektura není uměním, nýbrž „vědecky podloženou kulturní prací“. Již záhy byl tvrdým kritikem přílišné zdobnosti fasád. Ve jménu corbusierovského ideálu domu coby „stroje na bydlení“ navrhl na Babě hned čtyři domy (Heřman, Bouda, Vaváček a Sutnar). Je autorem palácového domu na Národní třídě v Praze, který vyprojektoval roku 1936 pro SČSD, jehož předsedou byl od roku 1935. Předsedal i Klubu architektů a byl redaktorem funkcionalistického časopisu Stavba. Stal se profesorem a později i rektorem ČVUT. 1903-1909 studium architektury u prof. Josefa Schulze a prof. Jana Evangelisty Kouly na ČVUT v Praze 1912-1919 Profesor na Státní průmyslové škole stavitelské v Plzni 1913 zákládající člen Klubu architektů 1920-1945 Profesor na Státní průmyslové škole stavitelské v Praze 1920-1948 předseda Klubu architektů 1922-1939 šéfredaktor časopisu Stavba 1939-1971 šéfredaktor časopisu Architektura 1945-1970 profesor architektury na ČVUT v Praze 1948 rektor ČVUT Významné realizace 1928 rodinný dům na Výstavě soudobé kultury V Československu, Brno 1929-1932 vily, Praha-Dejvice 1932 rodinný dům Išky a Ladislava Sutnarových, rodinný dům Františka Heřmana, rodinný dům Cyrila Boudy a rodinný dům Karly a Gustava Vaváčkových, Baba, Praha-Dejvice 1934-1936 Palác uměleckého průmyslu, Praha-Národní třída (spolupráce s Františkem Zelenkou) 1935 vila, Praha-Braník Hana Kučerová-Záveská (*1904 Praha +1944 Stockholm) Architektka, publicistka a progresivní návrhářka nábytku a interiérů, žákyně Pavla Janáka na Uměleckoprůmyslové škole. Jako členka SČSD se hlásí se k programu moderní architektury: účelnost půdorysu, nábytek jednoduchý, pohodlný a cenově přístupný, osvobození ženy od zbytečných prací v domácnosti. Začala úspěšně spolupracovat s družstvem Artěl a s nábytkářskou firmou Spojené uměleckoprůmyslové závody (UP) v Brně. Její nábytek pro Barrandovské terasy (1929) byl později řadu let vyráběn sériově. Architektonické realizace stihla za života jen dvě-dům Balling a dům Suk, oba na pražské Babě. Zemřela ve čtyřiceti letech ve Stockholmu, kde žila se svým mužem, československým velvyslancem Dr. Vladimírem Kučerou. 1922-1927 studium architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Karla Štípla, prof. Josefa Mařatky a prof. Pavla Janáka 1928-1937 samostatná architektka a designérka v Praze 1937 architektka ve Stockholmu, kde byl její manžel Jaroslav Kučera velvyslancem Významné realizce 1928 terasy restaurace na Barrandově, Praha 1932 rodinný dům Karla Ballinga, rodinný dům Antonie a Václava Sukových, Baba, Praha-Dejvice standardní typová kuchyně pro Zenobii Vítězovou, Přerov řada bytových zařízení a realizací pro soukromé klienty 1933 účast na výstavě Svazu československého díla (SČSD) „Byt” v Praze 1934 rodinný dům, Dobřichovice Ladislav Žák (*1900 Praha +1973 Praha) Architekt, malíř, interiérový a nábytkový návrhář, teoretik a pedagog, žák Josefa Gočára na AVU. Při pobytu ve Francii, Německu a Holandsku ho zajímaly funkcionalistické stavby, architektura Bauhausu a holandský racionalismus. Tři výjimečné domy na Babě (Zaorálek, Herain a Čeněk) byly vrcholem jeho funkcionalistické tvorby, kde uplatnil funkcionalistické principy: volný půdorys, rozlehlé pokoje propojené s venkovními terasami, světlé fasády a pásová okna. Patrný je i vliv nautického styl-kajutové ložnice, zaoblené tvary budov a kruhová okna, střechu Herainovy vily završil kapitánským můstkem. Funkcionalistické a puristické byly i jeho interiéry a nábytek. Po názorových neshodách se stavebníky se začal věnovat krajinářské architektuře a urbanismu, shrnul ve spisu Obytná krajina (1947). V socialismu zůstal díky architektovi Frágnerovi pedagogem na architektuře na AVU. 1919-1924 studium malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Krattnera 1924-1927 studium architektury na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Josefa Gočára 1927-1930 vyučoval kreslení na průmyslových školách v Brně a v Plzni 1927-1948 samostatný architekt v Praze 1945-1973 docent zahradní a krajinářské architektury na Akademii výtvarných umění v Praze Významné realizace 1932 rodinný dům Ludmily a Karla Herainových, rodinný dům Bohumila Čeňka a rodinný dům Huga Zaorálka, Baba, Praha-Dejvice 1932-33 vila Dr. Ing. Miroslava Haina, Praha-Vysočany 1934-35 vila filmového režiséra Martina Friče, Praha-Hodkovičky přestavba vlastního obytného domu s malými byty, Praha-Letná 1936-37 vila herečky Lídy Baarové, Praha-Dejvice 1946 památník obětem 2. světové války, Ležáky Otokar Fischel (*1892 +1944) Autorizovaný civilní inženýr s vlastní projekční kanceláří, specializoval se na menší objekty. Na Babě se podílel na návrhu domu Lužný a domu Bautz a v první etapě spolu s Josefem Fuchsem na návrhu domu Munk. Jako synovec Františka Munka jeho výstavbu až do dokončení dozoroval. Munkovi se do domu stěhovali až po návratu z pracovního pobytu v USA. Stejně tak měl stavební dozor nad Domem uměleckého průmyslu SČSD od architekta Oldřicha Starého.