Werkbund osada Baba osada Baba PRAŽSKÁ SOUČÁST PROJEKTU WERKBUND 1932 domy architekti kontakty Moderní obytný soubor Evropský Osada Baba je obytný soubor postaven ve třicátých letech 20.století v Praze jako jeden ze šesti obdobných projektů ve střední Evropě, které spojuje pojmenování Werkbund. Moderní Cílem výstavby osady byla propagace funkcionalistického bydlení. Unikátní Její unikátnost spočívá v tom, že jako jediná je souborem individuálních vil soukromých investorů z řad tehdejších progresivně smýšlejících osobností pražské společnosti. Jako součást mezinárodního projektu „Werkbund Estates in Europe 1927–1932” získal v roce 2020 obytný soubor vil v městské památkové zóně na pražské Babě nejvyšší ocenění pro památky – označení Evropské dědictví (European Heritage Label) Této pocty od Evropské komise se dostane jen památkám celoevropského kulturně-historického významu. Praha drží krok s Evropou Cesta k udělení tohoto prestižního ocenění nebyla krátká. Již roku 2013 došlo ke znovupropojení zástupců všech šesti lokalit, v nichž se podařilo na přelomu 20. a 30. let 20. stol. experimentální obytné soubory realizovat. V rámci pracovní sítě představitelů Stuttgartu, Brna, Prahy, Vratislavi, Curychu a Vídně probíhala živá komunikace ohledně péče o hodnoty těchto jedinečných architektonických souborů i jejich dalšího směřování a nových funkcí. Intenzivní spolupráce vyústila v roce 2016 v realizaci velké výstavy „Cesta k modernitě. Sídliště Werkbundu 1927–1932” v Muzeu architektury ve Vratislavi. Vyvrcholením společného úsilí pětice měst pod vedením Stuttgartu (s výjimkou Curychu) pak bylo získání významného evropského ocenění European Heritage Label. První část souboru vil na Babě vznikla jako reakce na iniciativu německého Werkbundu (Svazu německého díla) v meziválečném období 1927–1932. Ten ve jménu funkcionalismu a levicového okouzlení z kolektivního bydlení razil progresivní a odvážný přístup k výstavbě moderních sídlišť (kolonií) pro široké vrstvy. Nabízel tak i řešení bytové krize ve velkých evropských městech. Záměrem výstavby byla jednoduchost, hygieničnost, cenová dostupnost i rychlost stavby díky převratné technologii železobetonového skeletu a prefabrikovaným materiálům, které je možno složit jako skládačku. Výsledkem intenzivního propojení a spolupráce mezi evropskými dílenskými svazy byly výstavy nového bydlení. První sídliště Weissenhof bylo představeno jako součást výstavy Die Wohnung ve Stuttgartu v roce 1927. Vzniklo podle návrhu dnes již legendárních architektů jako Le Corbusier, Walter Gropius či Ludwig Mies van der Rohe (mj. autor funkcionalistické vily Tugendhat v Brně). Následovaly výstavy představující výstavbu kolonie Nový dům v Brně, polská Vratislav přestavila bytový komplex WuWA, Curych zase sídliště Neubühl. Praha prezentovala výstavbu Baby a Vídeň svou výstavní kolonii, na níž se podílel též prominentní architekt Adolf Loos. Nastupující fašismus však nebyl vůbec nakloněn společenskopolitickým experimentům moderny. Baba měla štěstí – řadí se k nejzachovalejším souborům Werkbundu nepoškozeným během 2. světové války. Před otevřením stavební výstavy na Babě navštívil pražský primátor dr. K. Baxa staveniště. Baba a její výjimečnost Baba byla sice vystavěna jako jedna ze šesti dnes nejvíce ceněných obytných kolonií s cílem propagovat funkcionalistické bydlení, ovšem jako jediná je souborem individuálních vil soukromých investorů z řad tehdejších pokrokově smýšlejících osobností pražské společnosti. Svaz československého díla v čele s architektem Pavlem Janákem zakoupil tříhektarový pozemek na dejvické Babě (mezi kostelem Sv. Matěje a zříceninou Baba) a oslovil osobitou skupinu všestranných architektů a designérů moderny jako Ladislava Žáka, Evžena Linharta, Josefa Gočára či Hanu Kučerovou-Záveskou. Díky spojení osvícených architektů, stavitelů a neméně progresivně uvažujících investorů tak vznikl unikátní soubor moderních vil s terasami a plochými střechami šachovitého rozmístění skýtající obyvatelům každé vily nádherný výhled na panorama Prahy. Samozřejmostí byl i návrh zahrad a veřejného prostranství. Jediným cizincem byl holandský avantgardní architekt Mart Stam, který stavitele Jiřího Paličku a jeho ženu, textilní výtvarnici Emilii Paličkovou, na výstavě ve Stuttgartu natolik okouzlil, že si ho vyžádali pro návrh své vily. Vila Palička je dnes příkladem citlivého přístupu k renovacím těchto architektonicko-urbanistických skvostů. Během desítek let od svého vzniku se většina vil a jejich okolí dočkala řady citlivějších či méně citlivých proměn. Získání prestižního ocenění pomůže uspíšit realizaci celkové revitalizace této městské památkové zóny ke spokojenosti jak místních obyvatel, tak i návštěvníků tohoto pražského unikátu.