Metamorfózy přírody: organické tvarosloví TVŮRCI Sklárna Johann Lötz Witwe Sklárnu v Klášterském Mlýně (Klostermühle) na Šumavě založil v roce 1836 Johann B. Eisner, krátce po roce 1840 ji však koupil místní huťmistr Johann Lötz (1778–1848). Po jeho smrti vedení sklárny převzala jeho žena Susane a sklářský podnik začal používat firemní název Johann Lötz vdova (Witwe). V roce 1879 sklárnu převzal Max rytíř Spaun, který hutní provoz modernizoval. Po jeho smrti (1908) továrnu zdědil jeho syn stejného jména. Významný vliv na výrobní program měl Eduard Prochaska, který byl ředitelem podniku v letech 1885–1914. Pod jeho vedením se sklárna v Klášterském Mlýně zařadila mezi nejvýznamnější sklárny v Evropě, o čemž vypovídají ocenění, která byla jejím výrobkům udělena za secesní sklo organických tvarů na Světových výstavách v Paříži (1889, 1900) a v Chicagu (1893). Harrachovská sklárna v Novém Světě v Krkonoších Harrachovská sklárna v Novém Světě (Neuwelt) v Krkonoších, založená kolem roku 1700, patřila v Rakousku-Uhersku k nejvýznamnějším producentům secesního skla. V roce 1898 vyvinula sérii skla Moravia s jemně opřádanými barevnými nitěmi. Vedle hutních technik použitých například při výrobě sérií Florida, Cordé, Hekla nebo Pompeja (sklo dekorované nálepy z barevných sklovin, stylizovaných do podoby květin) novosvětská sklárna proslula i sklem zdobeným malbou, řezbou nebo brusem. Émile Gallé (1846–1904) Émile Gallé patřil k předním francouzským představitelům secesního výtvarného názoru v oblasti užitého umění. Vedle produkce skla se věnoval i návrhům keramiky a nábytku. V mládí studoval filozofii, botaniku a mineralogii. Tyto znalosti, spolu s poznatky získanými během cest po Itálii, Německu a Anglii, využil ve své umělecké tvorbě. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1878 představil sklo dekorované emailem a řezbou, nicméně velkého uznání dosáhl až na další Světové výstavě (též v Paříži) o jedenáct let později (1889), kde prezentoval především vázy z vrstveného skla dekorované řezbou. V následujícím roce zahájil produkci těchto artefaktů v masovém měřítku. Pro zjednodušení výrobního procesu byla řezaná výzdoba nahrazena dekorem leptaným kyselinou. Na další Světové výstavě v Paříži v roce 1900 bylo pak vystaveno množství skel ve stylu právě zmíněných Gallého produktů. Antonin Daum (1864–1930) a Auguste Daum (1854–1909) V roce 1875 založil Jean Daum (1825–1883) v Nancy sklárnu Verrerie Sainte-Catharine, jež byla krátce na to přejmenována na Verrerie de Nancy. O dvanáct let později (1887) sklárnu převzali Jeanovi synové Jean-Louis-Auguste a Jean-Antonin. Mladší z bratrů Antonin, který měl ve firmě na starosti umělecké vedení, byl v roce 1889 zásadně ovlivněn dílem Émile Gallého, které poznal na Světové výstavě v Paříži. Od této doby se sklárna bratří Daumů soustřeďovala výhradně na umělecké sklo, což vedlo k založení Ateliers d’Art à la Verrerie de Nancy (1891) a navázání spolupráce s předními sklářskými výtvarníky a návrháři. Zásadního uznání se sklárně podařilo dosáhnout na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. Firma existuje dodnes. Louis Comfort Tiffany (1848–1933) Nejdůležitějším představitelem secesní sklářské produkce ve Spojených státech amerických byl Newyorčan Louis Comfort Tiffany, který se zprvu (vedle studia malířství a cestách po Evropě a severní Africe) věnoval dekoracím interiérů a interierovému vybavení ve firmě svého otce. S tím souvisel i stále vzrůstající Tiffanyho zájem o sklo, což v roce 1885 vyústilo v založení Tiffany Glass Company. Tiffanyho duté irisované sklo získalo oceněnění na Světové výstavě v Chicagu v roce 1893 a posléze v roce 1900 v Paříži. Anna Boudová Suchardová (1870–1940) Malířka, návrhářka keramiky, textilu a módy. Sestra sochařů Stanislava a Vojtěcha Suchardy. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a na pražské Akademii výtvarných umění, kde se zaměřila především na malbu květin. Proslavila se zejména svými keramickými pracemi s malovaným květinovým dekorem, které vystavila na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Je autorkou knihy Květina dekorativní v umění národním. Manželka Aloise Boudy, profesora kreslení na reálném gymnáziu v Kladně, matka malíře Cyrila Boudy. Celestýn Klouček (1855–1935) Profesor Celestýn (Celda) Klouček vedl významný ateliér dekorativního kreslení a modelování na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde působil od roku 1888. Řada jeho žáků vynikla svými keramickými pracemi, jimiž se škola prezentovala na Světové výstavě v Paříži 1900. Patřil mezi ně například Rudolf Hamršmíd, Josef Klimeš, Václav Švec, Karel Pavlík nebo Václav Mařan. Právě Václav Mařan pokračoval v Kloučkově tradici během svého působení na odborné keramické škole v Bechyni.