Interiér a nábytkové umění TVŮRCI Josef Fanta (1856–1954) Architekt, designér, malíř, pedagog, absolvent ČVUT, kde byl od roku 1881 asistentem profesora Josefa Schulze a od roku 1909 profesorem architektury. Po studiích spolupracoval na významných neorenesančních realizacích v Praze (Národní divadlo – J. Zítek, Wiehlův dům – A. Wiehl), samostatně pak projektoval činžovní domy rovněž v historizujícím slohu. Dekorativně secesní styl uplatnil ve svých vrcholných projektech: budova pražského Wilsonova nádraží (dříve Františka Josefa, nyní Hlavní nádraží) a dům spolku Hlahol. Podílel se na přípravě významných výstav, navrhoval mobiliář pro obytné i sakrální interiéry. Jan Kotěra (1871–1923) Architekt, urbanista, designér, malíř, grafik, teoretik a pedagog, zakladatelská osobnost české moderní architektury. Absolvent speciálky Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni (1894–1897), v letech 1898–1910 profesorem dekorativní architektury na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, od roku 1911 profesorem na pražské Akademii. Po krátkém období lyrizujícího stylu s florálním dekorem se ve druhé polovině prvé dekády přiklonil k přísnému stylu předválečné moderny (pod vlivem prací H. P. Berlageho, F. L. Wrighta a J. Hoffmanna) s přiznáním konstrukčních prvků, materiálu a potlačením dekoru (muzeum v Hradci Králové, Leichterův a Urbánkův dům v Praze a další). Jan Kastner (1860–1912) Řezbář, návrhář nábytku, významný reprezentant dekorativní dřevořezby pozdního historismu a secese v Čechách. Absolvent Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni, v roce 1888 byl jmenován profesorem pražské Uměleckoprůmyslové školy. Ve své tvorbě navazoval na tradice řezbářství historických epoch – podílel se na monumentálních zakázkách pro sakrální interiéry (např. katedrála sv. Víta v Praze, chrám sv. Ludmily na pražských Vinohradech, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, děkanský chrám v Plzni), spolupracoval s architektem Janem Kotěrou na výzdobě interiéru pražské Uměleckoprůmyslové školy na Světové výstavě v Paříži 1900. Gustav Siegel (1880–1970) Návrhář nábytku, absolvent Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni. Na doporučení Josefa Hoffmanna byl pověřen uměleckým vedením firmy na výrobu ohýbaného nábytku J. J. Kohn. Siegel pro ni navrhl řadu nábytkových modelů a byl také autorem expozice firmy na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Josef Gočár (1880–1945) Architekt, urbanista, designér a pedagog, patří k čelným osobnostem české moderní architektury, kde k vrcholným výkonům se řadí především jeho realizace z kubistického a funkcionalistického období. V letech 1903–1905 žákem Jana Kotěry na pražské Uměleckoprůmyslové škole, následně spolupracovníkem Kotěrova atelieru, po válce profesorem na pražské Akademie. Gočárův mobiliář pro politika Františka Drtinu z roku 1908 patří k nejprogresivnějším příkladům designu české geometrické secese. Rudolf Schlattauer (1860–1915) Rudolf Schlattauer studoval malířství na vídeňské Akademii u profesora Hanse Makarta, dále se vzdělával v Paříži, Berlíně a v Mnichově. Ze zdravotních důvodů odcestoval do Skandinávie, kde se seznámil s ručně tkanými tapiseriemi, které vznikaly nejen jako estetický doplněk interiéru, ale byly také výsledkem snahy o uchování a rozšíření domáckého tkaní. Po svém návratu na Moravu se Schlattauer plně věnoval založení a činnosti manufaktury na výrobu ručně tkaných tapiserií nejprve v Zašové, později přenesené do Valašského Meziříčí. Po několika letech vlasteneckého úsilí příznivců manufaktury se podařilo získat státní finanční podporu a tak jí zajistit další úspěšný rozvoj. Franta Anýž (1876–1934) Český výtvarník, kovolijec, cizelér, pasíř, medailér a šperkař, který významným způsobem ovlivnil vývoj uměleckého řemesla v oblasti zpracování kovů. Po učení v Komárovských železárnách (1889–1892) studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1892–1899) u profesorů Celestýna (Celdy) Kloučka a Emanuela Nováka. V oblasti zpracování kovů začal podnikat kolem roku 1900 a jeho firma se stala jednou z nejvýznamnějších kovolijeckých společností v Čechách.