Bitva tří císařů François Gérard Generál Rapp přivádí před Napoleona zajatého knížete Repnina v bitvě u Slavkova 1805. Na Slavkovském bojišti zůstalo po vřavě ležet přes 30 tisíc mrtvých a zraněných vojáků. Spojenecká armáda Rakouska a Ruska šla do bitvy jako samozvaný vítěz. Napoleon však s méně početnou armádou překvapil geniální taktikou. V Bitvě u Slavkova bojovalo pod vlajkami tří císařů na 165 tisíc mužů. Bitva u Slavkova. Kdo by neznal tento pojem? Ale proč byla v evropských dějinách tak důležitá? Především proto, že to byl do své doby – roku 1805 - největší a zároveň nekrvavější střet evropských mocností. Dodnes nikoho nenechávají chladným děsivé počty – na polích v okolí Slavkova bojovalo na 165 tisíc mužů pod vlajkami Francie, Rakouska a Ruska. Podle některých zdrojů jich až 30 tisíc zůstalo ležet v krvi – mnozí zemřeli na místě, jiní na následky umírali pomalu a bolestivě. V neposlední řadě tato bitva na dlouhou dobu změnila evropské hranice. Z císaře Napoleona Bonaparte udělala na několik let vládce Evropy, další evropští vládci byli doslova zahnáni do kouta. A byla to právě tato bitva, která zasadila poslední ránu věhlasné Svaté říši římské… Přestože se zámku Slavkov naštěstí vyhnulo válečné běsnění, neminulo jej rekvírování a krádeže cenností. Zároveň se stal i symbolem předání moci. Zatímco v předvečer bitvy zde nocovali císař František I. i jeho ruský spojenec car Alexandr I., nedlouho na to museli komnaty uvolnit vítězi Napoleonovi Bonaparte. A ten si nenechal ujít příležitost promluvit ke svým vojákům z balkonu. Jeho slova o hrdinech bojujících u Slavkova jsou dodnes vytesána na Vítězném oblouku v Paříži…