Divadelní sál Nevelká knihovna překvapí svými poklady. Díky Václavovi Antonínovi z Kounic se zde nachází tehdy zakázaná díla francouzských osvícenců. Interiér původního divadelního sálu dnes již není dochovaný. Praktická akustika mu však zůstala Divadelní sál dnes slouží například pro pořádání svatebních obřadů Divadelní sál zdobí barokní sochy od mistrů Giulianiho a Lengelacha Podobně jako další rody, zbudovali si i Kounicové své vlastní soukromé divadlo. Přestože se barokní podoba této umělecké scény nedochovala, můžete se díky honosnému prostoru přenést do časů, kdy se na zámku scházela šlechta a jejich přátelé, aby se pobavili před prkny, jež znamenají svět. A že to byla skutečně světová scéna, dokládá fakt, že v období baroka bylo běžné, že o divadelní program se staraly kočující společnosti z Německa, Anglie, někdy i Itálie či Francie. Ve Slavkově se dle ústního podání nacházelo dřevěné pódium a hrálo se zejména loutkové divadlo. Dnes se v tomto prostoru herci vyskytují jen výjimečně. Většinou slouží například pro pořádání seminářů, komornějších konferencí i koncertů nebo svatebních obřadů. Na Divadelní sál přiléhá také zámecká knihovna. Tato na první pohled nevelká sbírka více než 2200 svazků při podrobnějším zkoumání překvapí svou výjimečností. Díky mimořádnému postavení Václava Antonína Kounice patrně jako jediná byla doplňována bez ohledu na rakouskou cenzuru konce 18. století často přímo z Francie knihami, které hlásají osvícenské a revoluční myšlenky.