1918- 1938 „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ Tomáš Garrigue Masaryk Masarykovské Československo a Morava Barvičovo knihkupectví v Brně na České ulici, založené roku 1883 Busta druhého československého prezidenta Edvarda Beneše Busta první československého prezidenta T. G. Masaryka Jízdní kolo firmy Zbrojovka Brno, 30.léta, zapůjčilo Technické muzeum Brno Jízdní kolo firmy Zbrojovka Brno, 30.léta, zapůjčilo Technické muzeum Brno Keramická soška propagující X. všesokolský slet v roce 1938 Pamětní kniha Výstavy Soudobé kultury v Československu z roku 1928 Plechový znak Sokola Brno I Prezident T. G. Masaryk při návštěvě Znojma v roce 1920 Prvorepublikový volební plakát Národní demokracie Prvorepublikový volební plakát Čs. strany národně socialistické Reklamní leták na Pamětní knihu Výstavy soudobé kultury z roku 1928 Socha T. G. Masaryka od Stanislava Rolínka v Rudce u Kunštátu v roce 1928 Stejnokroj příslušníka sokolské župy Jana Máchala z Omic TGM na Výstavě soudobé kultury v Brně na výstavišti v červenci 1928 Talíř s vyobrazením německého císaře Viléma II Vlaječka Tělovýchovné jednoty Sokol Brno I Morava měla v Československé republice 1918 - 1938 bezpečně ukotvené místo a vedle dalších zemí se nijak neztrácela. Současně měla svá jistá a nezaměnitelná specifika, která ji vždy odlišovala. Jedním z hlavních bylo národnostní složení, a to ani ne tak Moravy, jako především Slezska. Zatímco v Čechách tvořili Němci 32 % všech obyvatel a na Moravě 21 %, ve Slezsku to bylo celých 42 %. Proto v r. 1927 nebylo při vytváření zemského uspořádání vzato v potaz historické členění na Moravu a Slezsko, ale byla vytvořena jedna země moravskoslezská, v níž podíl Němců klesl na přijatelných 36 %. Z bývalých statutárních města zůstalo na Moravě jen Brno a Olomouc (obě spojená s předměstími ve Velké Brno a Velkou Olomouc s převahu českých obyvatel) a ve Slezsku Opava. To znamená, že o statut přišla Jihlava, Znojmo, Kroměříž, Uherské Hradiště i Frýdek. Morava vedle Čech nikterak nezaostávala v oblasti průmyslové. Pro průmyslový rozvoj měl značný význam těžební průmysl. Kamenné uhlí se těžilo v českých zemích v pěti pánvích, z nichž dvě byly na Moravě a ve Slezsku: ostravsko-karvinská a rosicko-oslavanská. Na jižní Moravě byla též jedna pánev hnědouhelná, kde se na Kyjovsku těžil převážně lignit. Nepatrný rozsah měla těžba ropy; malá naftová oblast se nacházela na Hodonínsku. V železářském průmyslu byla daleko nejvýznamnější ostravská průmyslová oblast (zejména Třinecké železárny, drátovny v Bohumíně a Vítkovické železárny). Ve strojírenství pracovalo v celé republice na 100 tisíc lidí, na Moravě patřily k nejvýznamnějším První brněnská strojírna a Královopolská strojírna. Mimořádného významu nabývala brněnská Zbrojovka s deseti tisíci zaměstnanci. Významné strojírenské závody byly také na Blanensku (strojírny v Blansku, v Adamově, v Prostějově a v Přerově). Z výroby dopravních prostředků připomeneme výrobu vagónů ve Studénce a v Kopřivnici. Výroba automobilů se postupně soustřeďovala v Tatře Kopřivnice (vyráběla i letadla), osobní a nákladní automobily vyráběla i továrna Wichterle a Kovařík v Prostějově. Postupně se budoval letecký závod Avia v Kunovicích u Uherského Hradiště. Na Moravě také vznikaly zbrojovky ve Vsetíně, v Uherském Brodě, Bojkovicích a ve Slavičíně. V textilním (tradičním) průmyslu pracovalo na Moravě a ve Slezsku v 7 900 podnicích asi 14 000 osob; početné textilní závody vyráběly v Brně a v okolí a v severomoravských okresech. Oděvní průmysl se stával doménou Prostějova a také Boskovic. Kožařský a obuvnický průmysl měl největší podniky v Brně, v Třebíči a především pochopitelně ve Zlíně, kde měla absolutní primát Baťova firma, která ve druhé polovině třicátých let zaměstnávala 38 % všech osob činných v obuvnictví v rámci celé republiky. Úspěšná byla snaha o zřízení druhé české univerzity v Brně, jíž se stala Masarykova univerzita zřízená v lednu 1919. První vysokou školou na Moravě po vzniku republiky se však stala Vysoká škola zvěrolékařská v Brně (prosinec 1918). Zákonem z 24. července 1919 se zde ustavila i Vysoká škola zemědělská, takže v moravské metropoli fungovalo pět vysokých škol. V Olomouci zůstala i nadále jen teologická fakulta. Vedle průmyslu mělo na Moravě stále značný význam zemědělství, a to prakticky na celé střední a jižní Moravě, i když tu agrární strana nedosahovala takového postavení jako jinde. Na moravském venkově jí totiž úspěšně konkurovala Čs. strana lidová. Ve středních a větších městech měli silné postavení národní socialisté, zatímco sociální demokraté a po roce 1921 i komunisté si vydobyli značného vlivu v průmyslových centrech. Jednoznačně na Ostravsku, na Brněnsku, ale bez vlastního Brna a také kupodivu na Vysočině, kde byla jejich centrem Třebíč s Třeští. Sklony ke krajnímu řešení problému prokazovala zejména jižní Morava nejen příklonem ke komunistům, ale od roku 1926 i kladným vztahem ke Gajdově Národní obci fašistické. Ne nadarmo se jediný pokus o převzetí moci českými fašisty v lednu 1933 váže k Brnu. První republiku nazýváme masarykovskou. Po právu je to důvodem k hrdosti zejména na Moravě. Když pomineme komunistu Klementa Gottwalda, narozeného v Dědicích u Vyškova, byl Tomáš G. Masaryk jediným prezidentem v celé historii Česka s obzvlášť vřelým vztahem k Brnu a jižní Moravě. Není čemu se divit; narodil se v Hodoníně, v Čejči se učil kovářem, v Brně studoval, na prázdniny jezdíval do Klobouk u Brna, dobře poznal Mutěnice a další moravské obce. Bronzová sokolská plaketa věnovaná manželům Sylvestrovi a Boženě Vodovým Upomínkový šátek k X. všesokolskému sletu z roku 1938 Sokolský opasek