1968- 1969 „Divoký západ si z našeho státu už dělat nedáme…“ Z projevu prvního tajemníka ÚV KSČ dr. Gustáva Husáka na celostátním aktivu KSČ v Praze, 22. 8. 1969 Poděkování za účast na pohřbu Stanislava Valehracha, zastřeleného při demonstracích v Brně 21. srpna 1969 Leták s vyobrazením Alexandra Dubčeka a Ludvíka Svobody ze srpna 1968 Protiokupační plakát v ruském jazyce z období po 21. srpnu 1968 Provolání Okresního národního výboru Hodonín k občanům hodonínského okresu z 22. srpna 1968 Samohybné dělo sovětských okupantů projíždí kolem hlavního nádraží v Brně 21. srpna 1968 Smuteční tryzna za Jana Palacha v Brně u morového sloupu na náměstí Svobody, leden 1969 Výjev z demonstrací v Brně na Zelném trhu 21.srpna 1969 Danuše Muzikářová, zastřelená 21. srpna 1969 v Brně Postupné politické uvolňování od poloviny 60. let 20. století a tzv. pražské jaro 1968 patří bezesporu k významným událostem moderních československých i evropských dějin. Pokus o reformu politického systému, i když dnes víme, že absolutně nereálný, vyburcoval tehdy naši společnost, která v jarních a letních měsících roku 1968 nadšeně přijímala obrodný proces. Zrušení cenzury, svoboda projevu, spolčování a shromažďování, obnovení vyšetřování smrti Jana Masaryka nebo pozvolná rehabilitace obětí politických procesů z 50. let - tyto a mnohé další dosud nevídané věci probouzely mezi lidmi naději na pozitivní změny. Rozčarování a šok z násilného vpádu vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy dne 21. srpna 1968 pak nemohly být větší. Kreml v čele s Leonidem Brežněvem nemohl dopustit ztrátu kontroly nad jedním ze svých satelitů a pásy okupačních tanků tak rozdrtily byť jen možnost politických či společenských změn. V období po srpnu 1968 začaly konzervativní a protireformní síly ve vedení KSČ pozvolna přebírat iniciativu ve vnitropolitickém boji. V lednu 1969 ještě načas vyburcoval společnost čin studenta Jana Palacha, který se na protest proti přítomnosti okupačních vojsk a omezování lidských svobod upálil v Praze na Václavském náměstí. O měsíc později se na stejném místě upálil student Jan Zajíc původem z Vítkova u Opavy. Třetí „živou pochodní“, protestující proti okupaci Československa, se 4. dubna 1969 v Jihlavě stal Evžen Plocek. Již v dubnu 1969 byl z místa prvního tajemníka strany odvolán Alexander Dubček a místo něj zvolen dr. Gustáv Husák, který zahájil proces likvidace všech demokratických vymožeností, dosažených po lednu 1968. Začalo období tzv. normalizace, která v několika etapách znamenala kádrové čistky v komunistické straně, ztrátu zaměstnání proreformně smýšlejících osob, obnovení cenzury, zrušení mnoha společenských organizací a politických sdružení a další. Protestní akce k příležitosti prvního výročí invaze ve dnech 20. - 22. srpna 1969 se staly největším aktivním vystoupením československé veřejnosti proti komunistickému režimu před listopadem 1989. Největší srážky s jednotkami tehdejší bezpečnosti, armády a Lidových milicí se odehrály v Praze a Brně a vyžádaly si také oběti na životech. Za pomoci střelby, slzného plynu a vodních děl se podařilo demonstrace potlačit. Na následující dvě dekády se vládnoucí normalizační garnituře podařilo potlačit aktivnější odpor, když se na druhou stranu spokojila s projevy vnějšího přizpůsobení obyvatelstva nové realitě. Pražské jaro 1968 a sovětská okupace Pohlednice z konce srpna 1968