„Letošního jara vrátila se nám znovu jako po válce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli.“ Závěr provolání manifestu Dva tisíce slov, červenec 1968 Plakáty československých filmů z 60. let Skútr ČZ 175 typ 501, zapůjčilo Technické muzeum Brno Plakáty československých filmů z 60. let Autosalon na brněnské výstavišti v roce 1963. Foto K. O. Hrubý Konec směny v Adastu Adamov,1960. Foto K. O. Hrubý Pohled na Brno ze střechy hotelu Continental r. 1964. Foto Miloš Budík Prvomájový propagandistikcký plakát z roku 1962 Radiotelevizor Tesla 4002A,vyráběny v letech 1954-1957 Stavba Janáčkova divadla v Brně, 1965. Maketa scény Antonína Vorla k inscenaci hry bratří Mrštíků Maryša z roku 1967 Období od XII. sjezdu KSČ v roce 1962 do tzv. pražského jara v roce 1968 bývá s jistým nádechem nostalgie a značnou mírou nadsázky označováno jako „zlatá šedesátá“ léta. Ve srovnání s předcházejícím i následujícím obdobím komunistické totality tato etapa vývoje skutečně vychází značně idylicky, neboť během ní došlo k jisté liberalizaci panujícího režimu a rozšíření občanských svobod. Projevilo se to ústupem komunistického vedení od dosavadní dogmatické a sektářské politiky, především zmírněním cenzury, která až do té doby bránila veřejnosti v získávání objektivních zpráv a znemožňovala jí vyjádřit vlastní názor. V polovině 60. let začaly sdělovací prostředky informovat svobodněji než dosud a na stránkách novin a časopisů a především ve vysílání Československé televize se začaly objevovat diskuse o palčivých společenských tématech současnosti i nedávné minulosti. Souběžně začaly vycházet knihy domácích i zahraničních autorů, které až do té doby byly zakázány, vznikala nová divadla – na Moravě k nim patřilo například divadlo Večerní Brno – a nečekaný rozkvět zaznamenala také československá filmová tvorba; v této souvislosti se hovoří o nové filmové vlně. Zcela mimořádný význam mělo rovněž zmírnění tzv. kádrové politiky, kterou KSČ uplatňovala v každodenním životě a která jí zajišťovala, že na vedoucí místa ve společnosti se dostávali jen její členové nebo lidé nějakým jiným způsobem s ní spjatí. V důsledku toho mohly začít na středních a vysokých školách ve větší míře začít studovat i děti z rodin, které komunistický režim až doposud považoval za nepohodlné či přímo nepřátelské. Uvolnění tlaku kádrové politiky se příznivě projevilo i v rozvoji ostatních oblastí veřejného života – vědy, kultury, ale i hospodářství, neboť do řídících pozic se pozvolna prosazovali lidé na základě svých odborných znalostí a osobních schopností a nejen politických předpokladů, jako tomu bylo do té doby. Novým jevem v životě společnosti se stala i možnost v daleko větší míře než dosud cestovat do zahraničí – a to nejen do států tzv. lidově demokratických či Jugoslávie, ale i do zemí západních. Jedním z důvodů probíhající liberalizace byly hospodářské problémy, do nichž se Československo počátkem 60. let dostalo, a nutnost reagovat na ně ekonomickými reformami. Jejich uskutečnění ovšem nebylo možné bez reforem politických a společenských, bez uvolnění dosavadního represivního režimu a bez aktivního zapojení širokých vrstev veřejnosti do výstavby socialistické společnosti. Pro období „zlatých šedesátých“ let je charakteristický rovněž rozchod komunistického režimu s tvrdým stalinismem, sílící kritika tzv. kultu osobnosti a potřeba revidovat politické procesy 50. let, byť zpočátku jen s komunistickými funkcionáři. Skutečností je, že k těmto krokům vedení KSČ přikročilo pod vlivem sovětské politiky, reprezentované tehdy prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu N. S. Chruščovem. Po jeho politickém pádu v roce 1964 se i v Československu začaly v daleko větší míře objevovat pokusy o omezení probíhající liberalizace a o návrat k osvědčeným totalitním metodám. V čele těchto snah stál především první tajemník ústředního výboru KSČ a prezident republiky Antonín Novotný, nejsilněji se projevily v průběhu XIII. sjezdu KSČ v roce 1966. Avšak obtíže, s nimiž se společnost potýkala, a potřeba dalších reforem byly tak silné, že pokusy o zavedení neostalinské politiky byly nejen neúspěšné, ale nakonec snahy o řešení problémů vyústily v tzv. Pražské jaro roku 1968, v pokus o radikální přestavbu komunistického režimu a spojení socialistického zřízení s demokracií. Maketa scény Antonína Vorla k inscenaci hry bratří Mrštíků Maryša z roku 1967 Zlatá šedesátá Radiotelevizor Tesla 4002A, vyráběny v letech 1954-1957 Replika kostýmu Inez Tuschnerové ze hry Lež má dlouhé nohy z roku 1957