Minoritský klášter Dějiny tohoto významného kláštera sahají do 1. poloviny 13. století, kdy se na opevněném předhradí znojemského hradu usadil se svolením krále Václava I. žebravý řád minoritů. Václavův syn Přemysl Otakar II. přivedl k minoritům i jejich ženskou odnož - klarisky, čímž byl založen monumentální sdružený klášter se společným chrámem Panny Marie. V kryptě kostela odpočívalo od roku 1279 do roku 1296 Přemyslovo mrtvé tělo, přivezené sem od vídeňských minoritů po bitvě na Moravském poli. Nejstarší dochovaná část kláštera – severozápadní křídlo křížové chodby – můžeme datovat právě do této doby. V pozdní gotice byl klášter s kostelem dále upravován. V roce 1534 převzali zpustlý minoritský klášter františkáni observanti. O významu klášterní instituce v době předbělohorské svědčí skutečnost, že ve františkánském refektáři zasedl na přelomu 16. a 17. století třikrát moravský zemský sněm. Barokní éra přinesla znojemským františkánům a klariskám velký rozmach. Klášterní budovy byly významně rozšířeny a přestavěny, nevyužívané plochy starého městského opevnění byly proměněny v komponované francouzské zahrady. V polovině 18. století byl ještě v zadním dvoře vystavěn konventní špitál (dnes sídlo muzea). Reformy císaře Josefa II. však zdárný vývoj obou klášterů ukončily (1782–1784). Oba kláštery byly zrušeny a oblíbený kostel Panny Marie odsvěcen. Velká část kostela a starého kláštera klarisek byly zcela zbourány, čímž vznikla dnešní ulice Přemyslovců. Františkánský špitál byl využit pro vojenskou chlapeckou vychovatelnu, františkánský (minoritský) klášter stavebně adaptován na věznici (1830). Barokní část kláštera klarisek pak využilo znojemské gymnázium (dnes obchodní akademie). Od roku 1949 slouží budova minoritského (františkánského) kláštera muzejním účelům. Pravěcí zemědělci Sbírka archeologie uchovává ucelený soubor nálezů dokládající osídlení Znojemska od dob lovců mamutů až po novověké dějiny. Ty nejzajímavější předměty jsou zpřístupněny v expozici Pravěcí zemědělci, která je vystavena v prvním patře kláštera. Poskytne vám nerušený exkurz do běžného života lidí, kteří v našem regionu žili od vzniku prvních zemědělských kultur až po období Velké Moravy. Mezi zajímavosti expozice patří četné funkční repliky nástrojů, figurína lučištníka z pozdního eneolitu, bojovníka z přelomu 6. a 7. století či rekonstrukce honosného hrobu ženy ze starší doby železné. Vedle toho jistě zaujme rekonstrukce žárového hrobu či depotu (skladu) bronzových seker a srpů. Poutavé jsou obměnitelné vitríny, kde vás čeká přehlídka skvostů pravěku Znojemska. Expozici doplňuje celá řada interaktivních prvků, životem v pravěku vás provede několik zajímavých filmů vytvořených speciálně pro tuto expozici. Hrnec kultury s moravskou malovanou keramikou Srp z mladší doby bronzové Rekonstrukce hrobu ženy ze starší doby železné Náhrdelník z období stěhování národů Řez kovoliteckou píckou Živá příroda Znojemska Expozice živé přírody je tradiční součástí prohlídkové trasy už od 60. let 20. století. Najdete ji ve dvou koridorech prvního patra kláštera. V současné době představuje základní typy přírodního prostředí Znojemska, jejich květenu a zvířenu. Vystaveny jsou preparáty rostlin, živočichů a hub, ve speciálních vitrínách najdete i menší druhy živočichů – brouky, motýly a jiné hmyzí skupiny. Podstatnou součástí expozice jsou fotografie krajin, biotopů i jednotlivých druhů. Vyobrazení, modely a preparáty doplňují také nahrávky hlasů, hmatové a čichové exponáty. Přírodu zde můžete vnímat opravdu všemi smysly. Obsah expozice rozšiřují další informace dostupné v několika počítačových terminálech. Zájemcům umožňují hlubší studium jednotlivých témat expozice, seznámení s chráněnými územími regionu a dalšími zajímavostmi. Můžete zde také otestovat svoje přírodovědné znalosti, pobavit se u jednoduchých her a alespoň virtuálně nahlédnout do nevystavené části přírodovědných sbírek. 1 Preparát orla mořského 2 Rosnička zelená 3 Preparát otakárka fenyklového 4 Koniklec velkokvětý 5 Preparát smilu písečného Neživá příroda Znojemska Horniny, minerály, zkameněliny a další přírodniny z geologických sbírek jsou již od dob založení znojemského muzea stálou součástí expozic. Přístupná je z křížové chodby v přízemí minoritského kláštera. V expozici je představena část z bohatých sbírek „kamenů“ podávajících informace o geologické stavbě a nejstarších dějinách místa na styku Českého masivu a Západních Karpat, kde vznikla při řece Dyji krajina plná kontrastů a přírodních zajímavostí. V první části expozice je podán podrobný přehled o krystaliniku jihozápadní Moravy. Souhrnně jsou zde představeny horniny moldanubika, moravika, krhovického krystalinika, miroslavské hrásti, brněnského masivu a dyjského masivu. Vzorky pro oblast typických hornin doplňují minerály vyvřelin, pegmatitů a minerály hydrotermálního i metamorfního původu. Pokryvným útvarům na Znojemsku je věnována druhá část expozice. Tady jsou vystaveny ukázky uloženin z konce prvohor. V nich se vzácně uchovaly zuhelnatělé otisky rostlin. Z mořských třetihorních sedimentů jsou v expozici představeny ukázky pestrého společenstva měkkýšů ale také třeba pozůstatky žraloků brázdících poslední moravské moře. Památkou na třetihorní kolizi Země s planetkou jsou vltavíny nacházející se v širším okolí Znojma. Vápnitý pískovec se schránkami třetihorních měkkýšů Limonitová kůra – ukázka sedimentární železné rudy z Božic Jemně skulptované sklo moravského vltavínu ze Suchohrdel Chalcedon z hadců u Černína Dvougenerační srostlice kalcitu z Jeseníků Zbraně Orientu Expozice byla v někdejší kapitulní síni kláštera poprvé otevřena v r. 1986 a v roce 2010 nově instalována. Vystavené orientální zbraně pocházejí ze zemí bývalé Osmanské říše (kavkazské kinžály, balkánské jatagany, turecká šavle kilidž, nůž bičák, albánské pušky aj.), Persie (šavle šamšíry, dýky džambie, sekery, meče, palcáty, pušky, přilby a štíty), Indie (meče talvar, dýky khutar a saintie, celokovové sekery, zaghnal, nůž kukri, bodec ankus, palcáty a štít madu), Číny (meč), Japonska (pušky, meče katany a vakizaši, kopí, přilby, klobouk džingasa), Indonésie (dýky keris, meč klewang). Jde o zbraně historické, kterých se v zemích jejich původu přestalo užívat v průběhu 19. stol., kdy zde byly postupně nahrazovány moderními zbraněmi evropského typu. Jsou cenné především vysokou úrovní svého uměleckořemeslného zpracování. Sbírku zakoupilo znojemské muzeum v roce 1921 z prostředků úvěru, který mu poskytla znojemská spořitelna. Prodával ji příznivec muzea, probošt olomoucké kapituly, baron Max Mayer z Ahrdorffu. V expozici je vystaveno přes 160 kusů chladných i palných zbraní. Sekera tabar zin a palcát gurj (Persie) Štít dhal (Indie) Dýka kukri a jízdní bodec ankus (Indie) Perská dýka a indonéský keris Bohatě vykládaná křesadlové puška (Osmanská říše) Černé řemeslo Expozice instalovaná v gotickém ambitu prezentuje výrobky kovářů a zámečníků od konce 16. do druhé pol. 19. stol. Jsou zde vystaveny vývěsní štíty, tepané mříže, náhrobní kříže, podkovy, zvony a další předměty. Všechny exponáty pocházejí ze znojemského regionu. Například náhrobní kříže z Jaroslavic a ze Želetic, vývěsní štíty ze Znojma a Vranova nad Dyjí. Pozornost si pro své umělecké ztvárnění lidských postav a vegetabilních motivů zaslouží renesanční mříž od Donnerta Schönherra ze Znojma (kolem r. 1570). Posláním expozice není ukázat chronologický vývoj kovodělného řemesla na Znojemsku, ale seznámit návštěvníka s krásou a řemeslnou dovedností tohoto druhu umělecké výroby našich předků. Patří mezi cenné součásti stavebního a uměleckohistorického bohatství regionu. Tichá řeč kamení Venkovní stálá expozice v dříve nepřístupném zadním traktu bývalého minoritského kláštera ukazuje činnost člověka v průběhu staletí vepsanou do kamene. Své příběhy zde vypráví exponáty z bohaté podsbírky lapidária muzea. Pět tematických panelů pojednává o smrtelnosti kamene, o estetice v kameni, o kameni jako užitném předmětu, architektonickém prvku i vzpomínce na zemřelé. Mezi nejstarší exponáty se řadí tzv. žernov, nenápadný kruhový kámen sloužící k mletí obilí v raném středověku (asi 9. – 11. století). Návštěvníkově pozornosti jistě neunikne ani barokní umyvadlo z louckého kláštera nebo největší exponát tzv. krakorec (tj. nosný architektonický prvek), který v renesanci zdobil jeden ze znojemských domů. Na pomíjivost lidské činnosti i života pak přímo odkazuje panel s funerální kamenosochařskou prací a vedlejší nově odkryté „pohřebiště“ kamenných pozůstatků zdemolovaných částí sdruženého kláštera minoritů a klarisek i jejich zcela zaniklého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pojetí celé expozice proto vybízí nejen k naslouchání svědectví jednotlivých kamenných fragmentů, ale také k rozjímání nad pomíjivostí a obdivu k práci našich předků. Celý prostor obklopený vysokými klášterními zdmi, s travnatými plochami, jezírkem a rostlinami znojemského regionu se tak stává až meditativní oázou, v níž může návštěvník dát prostor novému poznání, prožitku i vlastním myšlenkám. minoritský klášter minoritský klášter minoritský klášter minoritský klášter minoritský klášter minoritský klášter Dějiny tohoto významného kláštera sahají do 1. poloviny 13. století, kdy se na opevněném předhradí znojemského hradu usadil se svolením krále Václava I. žebravý řád minoritů. Minoritský klášter, Přemyslovců 6, Znojmo Tel: +420 515 282 211 celoročně | po-pá | 9.00–17.00 | so-ne | 10.00–17.00. Polední přestávka vždy od 11.30 do 12.00.