Památník Prokopa Diviše v Příměticích Premonstrátský kněz, přírodovědec, badatel v oboru fyziky (zvláště elektřiny) a konstruktér bleskosvodu PROKOP DIVIŠ vlastním jménem Václav Divíšek, se narodil 26. března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Přičiněním svého příbuzného Jindřicha Dušíka, rektora jezuitské koleje ve Znojmě, byl v roce 1716 Diviš přijat ke studiu, snad jako stipendista premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Po absolvování studia vstoupil v roce 1720 jako novic do loucké kanonie a přijal řeholní jméno Prokop. Na klášterním učilišti pak studoval filozofii a teologii, v roce 1726 přijal kněžské svěcení a stal se učitelem přírodních věd a od roku 1729 profesorem filozofie a teologie. Na základě úspěšné obhajoby dizertační práce byl Diviš roku 1733 promován na salcburské univerzitě doktorem teologie a v Olomouci doktorem filozofie. V témže roce se stal podpřevorem louckého kláštera a od roku 1736 poprvé převzal správu farnosti v Příměticích u Znojma. Setrval zde do roku 1741, kdy jej v dubnu loucký opat Antonín Nolbek jmenoval převorem kláštera. Za vyplacení vysokého výpalného Prusům v jarních měsících roku 1742, v době Nolbekovy pruské internace, upadl u opata v nemilost a v červenci téhož roku byl opět poslán na faru v Příměticích. Zde působil do konce svého života (zemřel 21. prosince 1765) a zde také začalo období jeho badatelské práce. Správa farního hospodářství obrátila Divišovu pozornost nejprve k hydrotechnickým pracím, ke stavbám několika vodovodů v létech 1742–1744. Po roce 1748, pod vlivem tehdy módního zájmu, se rozvinuly Divišovy experimenty s elektřinou. Používal při nich třecí elektřinu a leydenské láhve vlastní výroby a byl schopen zdařile pracovat se základními elektrostatickými jevy. Měl rovněž příležitost demonstrovat je i císařskému dvoru ve Vídni. Roku 1753 využil Diviš elektrickou energii při konstrukci vlastního hudebního nástroje. Vytvořil unikátní skříňový „denisdor“ („Denis d‘Or“ – „Zlatý Diviš“) s kovovými strunami a třemi klaviaturami, který napodoboval zvuk různých dechových a strunných nástrojů. Zpráva o smrti petrohradského profesora Georga Wilhelma Richmanna, kterého v roce 1753 při pokusu měřit intenzitu elektrického pole v atmosféře zabil blesk, přivedla Diviše k zájmu o atmosférickou elektřinu a k rozhodnutí postavit v Příměticích „povětrnostní mašinu“. Jejím základem byl na 15 m (později 41,5 m) vysokém stožáru horizontálně položený železný kříž, jehož konce byly pravoúhle překříženy kratšími železnými tyčemi. Na takto vzniklých 12 zakončeních bylo osazeno 12 kovových krabic s železnými pilinami, jimiž prostupovalo na 400 ostrých kovových hrotů. Celá konstrukce byla třemi řetězy vodivě spojena se zemí. Pod vlivem dobových představ Diviš chápal funkci kovových krabic jako leydenské láhve, ve kterých se měla shromažďovat z atmosféry „odsátá“ elektřina. Tím se mělo předejít bleskovým výbojům a vzniku bouří vůbec. Přestože funkce, kterou Diviš svému „povětrnostnímu stroji“ připisoval, se zásadně odlišovala od principu bleskosvodu, objektivně jím svou konstrukcí byl. Vztyčil jej poprvé v červnu roku 1754 a poté, co byl pokládán za příčinu velkého sucha roku 1759, jej nechal loucký klášter odstranit. Druhou konstrukci umístil Diviš po roce 1761 na věž přímětického kostela. Další oblastí Divišova badatelského zájmu byl vliv elektřiny na živý organismus a s ním spojená elektroléčba, které se intenzívně věnoval od roku 1754. Při své výzkumné práci byl Diviš v úzkém kontaktu s představiteli soudobé vědy, profesorem matematiky a fyziky na vídeňské univerzitě Josephem Franzem, profesorem experimentální fyziky na pražské univerzitě Janem Antonínem Scrincim, Leonhardem Eulerem, profesorem lékařské fakulty pražské univerzity Janem Křtitelem Boháčem aj. Znal mj. i experimenty Benjamina Franklina. Svoje poznatky zobecnil v teoretickém pojednání Magia naturalis (Přírodní kouzelnictví), které vyšlo v německém překladu v roce 1765 v Tübingen a 1768 ve Frankfurtu nad Mohanem a výrazně ovlivnilo okruh německých pietistických filozofů a evangelických teologů kolem Friedricha Christopha Oetingera. Faximile českého překladu Magia Naturalis vydalo Jihomoravské muzeum v roce 2014. Památník P.Diviše Památník P.Diviše Památník P.Diviše Památník P.Diviše Památník P.Diviše Premonstrátský kněz, přírodovědec, badatel v oboru fyziky (zvláště elektřiny) a konstruktér bleskosvodu PROKOP DIVIŠ vlastním jménem Václav Divíšek, se narodil 26. března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Otevřeno: sezónně | po domluvě Památník Prokopa Diviše u kostela sv. Markéty, Znojmo-Přímětice Tel: +420 736 465 085