117

Teprve na podzim 1944 zorganizoval kníže František Josef II. přesun všech členů rodu ze Sudet, Protektorátu a bývalého Rakouska do bezpečí svého neutrálního státu. Třicet jedna rodinných příslušníků, mezi nimi i Jan František se svou ženou a čtyřmi dětmi, dorazili do Vaduzu v polovině března 1945.93 Ještě před jejich odjezdem se pod vedením knížecího archiváře Gustava Wilhelma (1908–1995) rozběhla pečlivě připravená akce na záchranu rodových sbírek z většiny venkovských sídel na Moravě. Zajistit odvoz předmětů ze Šternberka a jeho hradního muzea patřilo k prvořadým úkolům, nicméně vše vyšlo pouze částečně. Wilhelmovi se podařilo přesunout většinu historických zbraní a s nimi i několik obrazů a tapisérií na zámek do Valtic, odkud byly následně převezeny do bezpečí neutrálního Lichtenštejnska.94 Značná část uměleckých děl však na hradě zůstala, mnohé předměty nařídil knížecí archivář odvézt na další knížecí sídlo ve Velkých Losinách, odkud se zřejmě plánoval další větší přesun. K tomu však už nedošlo. Po odchodu prince Jana Františka zabralo hrad několik německých institucí, včetně úředního aparátu ředitelství drah ze slezského Opole, přesunutého sem před blížící se frontou. V posledním měsíci války se v hradních místnostech vystřídala německá i Rudá armáda, která Šternberk opustila až 20. června 1945.95

Opravy hradních fasád, 1929–1930, Archiv Národního památkového ústavu