127

Interiéry

Korunní princ František Josef II. z Liechtensteinu ve vizitkovém sále, kolem 1925, SZ Mnichovo Hradiště

S ohledem na význam a moc majitelů hradu Šternberka v časech středověku a renesance lze předpokládat, že se v interiérech odráželo jejich bohatství stejně jako v architektuře. Kromě gotických architektonických prvků, dochovaných zejména v hradní kapli, renesančních kleneb, kamenných ostění s erby a několika trámových stropů však o jejich podobě nelze říct nic určitého. Z časů renesance se nedochoval žádný inventář a přesnější popis hradních místností nemáme ani v pozdějších pramenech, které vesměs tvoří pouze hospodářské inventáře. Z dochovaných fragmentů je zřejmé, že na hradě za vlády knížete Jana Adama Ondřeje z Liechtensteinu došlo k proměně nejméně jedné místnosti, doplněné štukovými a malířskými dekoracemi, ale o její skutečné funkci se opět nedochovaly žádné zprávy. Podobu interiérů hradu je tak možné rekonstruovat až během stavebních úprav zahájených knížetem Janem II. z Liechtensteinu po roce 1886. Tak jak bylo obvyklé, kníže hodlal nově budovanému „modernímu hradu“ vtisknout hned několik funkcí, obvyklých pro většinu významných aristokratických sídel v celé monarchii. Hrad měl sloužit především jako obydlí pro knížete a jeho personál. Vedle toho však byl i jakýmsi hotelem pro knížecí hosty, sídlem velkostatku a rodovým muzeem, které majitel zpřístupnil veřejnosti. Jak dokládá jeden z mála podrobných inventářů, vyhotovených zřejmě někdy kolem roku 1900 šternberským stavitelem Osvaldem Veithem, kníže a jeho doprovod obývali první patro.102 Knížecí byt se nacházel v takzvaných „berkovských pokojích“, umístěných v renesanční přístavbě s okny obrácenými k městu. Vcházelo se do něj přes velký rytířský sál, za nímž se nacházela soukromá jídelna, dnešní vizitkový sál, pracovna a ložnice s toaletou. K jídelně přiléhala malá místnost komorníka. Z rytířského sálu bylo možné vejít i do pokoje hraběte Jana Maxmiliána z Hardeggu (1842–1919),