133

Hr adní k aple Nejvýznamnějším interiérem hradu ve Šternberku je nepochybně gotická kaple, která si navzdory rozsáhlým stavebním úpravám po roce 1886 zachovala snad nejvíce původní středověký charakter. Vznik kaple souvisí s přestavbami nejstaršího hradu za vlády magdeburského arcibiskupa Alberta II. ze Šternberka, jenž proslul jako blízký rádce a dvořan císaře Karla IV., což se přirozeně odrazilo i na jejích architektonických formách. Kaple byla dokončena a vysvěcena někdy na začátku roku 1376, což dokládá zejména listina vydaná biskupem 27. února, v níž přikazuje augustiniánským mnichům z nedávno založeného konventu ve Šternberku, aby v nové kapli denně četli mši.106 Hradní kaple je jednolodní prostor sklenutý dvěma poli křížové klenby, který se otevírá triumfálním obloukem do polygonálně zakončeného presbytáře, jehož závěr je vysazen do arkýře z 19. století. V presbytáři, s jedním polem křížové klenby a paprsčitou klenbou v závěru, se dochovalo největší množství gotických středověkých prvků. Hruškovitá profilace žeber i vítězného oblouku, minimální využití architektonického dekoru a celkově strohá kompozice prostoru vykazuje těsnou formální spojitost s lineární gotikou, typickou především pro huť císařského stavitele Matyáše z Arrasu (1290–1352).107 Vliv jeho díla byl natolik silný, že ještě dlouho po jeho smrti dozníval ve stavbách jeho pokračovatelů; poněkud konzervativní proud, pozvolna ovlivňovaný nastupující parléřovskou gotikou, nacházel ještě v šedesátých a sedmdesátých letech uplatnění zejména mimo hlavní umělecká centra. Podobný typ klenby, klenebních žeber a okenních ostění využili středověcí stavitelé například v kapli Karlovy koleje, tedy dnešního Karolina, či kapli svaté Kateřiny na hradě Karlštejn, později pak v předsíni a trojlodí sázavského klášterního kostela nebo v kapli svatého Josefa u chrámu Povýšení svatého Kříže v Litomyšli.108 Právě souvislost s Litomyšlí, kde zakladatel kaple Albert II. ze Šternberka působil jako biskup, vedla dokonce některé badatele k domněnce, že vedoucím stavební huti, pracujícím na šternberském hradě a v augustiniánském klášteře, mohl být