153
Vizitkový sál Takzvaný vizitkový sál vznikl spolu s dalšími třemi přilehlými místnostmi během přestavby hradu v časech renesančního velmože Jana Václava Berky z Dubé. Pokoje v přístavbě, která na západní straně roku 1560 výrazně rozšířila středověký hradní palác, patří díky unikátním hráňovým klenbám a velkým renesančním oknům k nejkrásnějším prostorám hradu. Nejdůležitější místností přístavby byl už za Berků z Dubé právě vizitkový sál, propojený arkádou se soudním rytířským sálem. Dnes zasklené arkády byly zřejmě v časech svého vzniku otevřené a celá místnost plnila funkci lodžie podobné arkádovým ochozům renesančních zámků. Svůj název získal sál díky fragmentům renesančních maleb – vizitek v podobě kartuší ve tvaru srdce, do nichž byly vepsány iniciály urozených návštěvníků hradních pánů. Malby byly objeveny při restaurování hradu roku 1894 a vzbudily velký zájem u knížete, proto inicioval jejich podrobný průzkum. Z období renesance pocházejí i kamenné portály s erby Jana Václava Berky z Dubé a Lipé a jeho manželky Magdalény ze Žerotína, které v 19. století doplnily intarzované a vyřezávané dveře, přivezené na hrad z liechtensteinského zámku v Bučovicích. Kníže Jan II. využíval místnost jako halu, případně jídelnu, kde obědval se svou sestrou a hrabětem z Hardeggu, a po jeho smrti se vizitkový sál stal součástí hradního muzea. Se sálem sousedí nevelká místnost, vestavěná do někdejší samostatně stojící gotické věže, která v 19. století sloužila jako pokoj osobního knížecího komorníka. V současnosti se ve vizitkovém sále nachází vzácný soubor soch z období pozdní gotiky a renesance, nashromážděný knížetem Janem II. Z něho vyniká zejména polychromovaný reliéf Krista obklopeného Pannou Marií a svatým Janem, vytvořený někdy v osmdesátých letech 15. století v severní Itálii. Zaalpské sochařství pozdní gotiky zde zastupuje například mimořádně kvalitní dřevěná socha Archanděla Michaela porážejícího satana, vytvořená na konci 15. století porýnským či nizozemských řezbářem z okruhu proslulého umělce, mistra Arnta z Kalkartu (†1492). V inventáři hradu se socha poprvé uvádí v roce 1912 a pochází z některého z četných nákupů knížete Jana II. z Liechtensteinu.