157

Berkovské pokoje Gielis van der Bosche, Útěk do Egypta, po 1500, SH Šternberk

Na následující dvoustraně pohled do takzvaného prvního berkovského salonu

Na vizitkový sál, který kníže Jan II. z Liechtensteinu využíval jako přijímací halu či jídelnu, navazovaly další dvě místnosti s renesančními hráňovými klenbami, patřící k jeho privátnímu apartmánu. Takzvaný první berkovský pokoj využíval kníže jako pracovnu, následující místnost s toaletou potom jako ložnici; na ni navazovala koupelna. V současnosti se ve zmiňovaných místnostech nachází jádro mimořádně cenné umělecké sbírky, kterou Jan II. shromažďoval po celý život. Poněkud podivínský panovník, stranící se politiky i společenského ruchu císařské Vídně, udržoval kontakty s okolním světem pouze prostřednictvím štědrého financování nesčetných dobročinných spolků a uměleckých institucí. Byl mimo jiné zakladatelem vídeňského Künstlerhausu, od roku 1880 čestným členem vídeňské Akademie výtvarných umění, v roce 1884 se stal čestným členem uměleckého sdružení Genossenschaft der bildenden Künstler, dále zastával funkci kurátora rakouského uměleckoprůmyslového muzea a byl také významným podporovatelem císařské akademie věd ve Vídni.122 Mimo to přispíval každý rok značnou částkou tisíc zlatých na provoz Uměleckoprůmyslového muzea v Brně a jako protektor vynakládal podobné pravidelné částky také pro Slezské zemské muzeum v Opavě.123 Spolu s finančními prostředky daroval do nově založených institucí i řadu předmětů. Například na sklonku roku 1888 obdaroval Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně osmdesáti osmi starožitnostmi, mezi nimiž nechyběla egyptská mumie, antický kratér, italský slonovinový oltář či kolekce moderní anglické keramiky. Kromě těchto velkorysých darů se jako vášnivý sběratel zasloužil o rozšíření rodové umělecké sbírky, která už v roce 1858, kdy se ujal vlády, patřila k největším privátním kolekcím umění v Evropě. Kníže byl ochoten na její další rozšiřování vynaložit značné prostředky a jako pyšný majitel rád své starožitnosti zapůjčoval na výstavy do věhlasných institucí. Jan II. z Liechtensteinu byl považován za velmi dobrého znalce umění s dobrým, jakkoli poněkud konzervativním vkusem. Navzdory tomu se však o nákupech uměleckých děl