160

i o celkovém směřování sbírky radil s řadou odborníků. K jeho nejbližším spolupracovníkům patřil zejména rodový historiograf a budoucí ředitel vídeňského uměleckoprůmyslového muzea Jacob von Falke (1825–1897), při nejvýznamnějších nákupech využíval doporučení předního evropského znalce a ředitele královských muzeí v Berlíně Wilhelma von Bodeho (1845–1929).124 Svými radami nešetřil ani mladší bratr knížete princ František I. z Liechtensteinu, výjimečně nadaný historik umění, udržující blízké a srdečné vztahy s řadou rakouských historiků umění. Kníže nakupoval umělecká díla po celé Evropě. Vedle zmiňovaných kontaktů s firmou Bardini se dají v knížecí účtárně najít kvitance i z dalších, neméně důležitých starožitnických a aukčních domů, jako byl například florentský antikvář Tito Gagliardi či proslulá benátská firma Consiglio Ricchetti.125 Jak dokazují dochované fotografie, italští obchodníci s uměním posílali knížeti fotografie svých depozitářů, z nichž si Jan II. z Liechtensteinu vybíral konkrétní předměty. Kromě toho

Giorgio di Giovanni, Orfeus hrající zvířatům, třicátá léta 16. století, SH Šternberk