169

Jídelna Po obnově hradu v druhé polovině 19. století využívala místnosti ve druhém patře ovdovělá sestra knížete Jana II. hraběnka Aloisie z Fünfkirchenu a s ní i několik významnějších členů knížecího personálu. Poté, co se na hrad ve třicátých letech 20. století přestěhoval princ Jan František z Liechtensteinu, využíval se svou rodinou pouze místnosti ve druhém patře, zatímco do prvního patra nechal přesunout hradní muzeum. Princ Jan František, přezdívaný rodinou Jacki, se narodil v roce 1910 ve Vídni jako třetí syn Jana z Liechtensteinu (1873–1959) a jeho manželky Marie Andrássy de Czikszentkirály et Krasnahorka (1886–1961). Část svého dětství prožil v Římě, kde jeho otec působil v letech 1912–1915 jako atašé na rakousko-uherském velvyslanectví. V letech první světové války, během níž princ Jan z Liechtensteinu sloužil v císařském loďstvu v Dalmácii, žila rodina střídavě ve Vídni a na zámku Zahrádky v severních Čechách, který vlastnila princova tchyně hraběnka Eleonora (1862–1936). V listopadu 1936 se princ Jan František oženil s hraběnkou Karolínou (1912–1996) ze starobylého rodu Ledebur-Wicheln, jejíž rodina vlastnila velkostatek Milešov nedaleko Litoměřic. Zřejmě nedlouho poté se i s manželkou přestěhoval na hrad do Šternberka, kde dohlížel na chod velkostatku a jeho podniků; kromě toho pracoval i v kanceláři centrálního ředitelství knížecích lesů v nedaleké Olomouci.129 K jeho vášním patřil lov, kterému se věnoval v okolních lesích i na svých výpravách do Středomoří a Afriky. Na hradě ve Šternberku se princi Janu Františkovi a jeho manželce narodily čtyři děti – Marie Eleonora (1937), Evžen Hartman (1939), Albrecht Jan (1940) a Barbora Eleonora (1942), která se v roce 1973 provdala v Paříži za jugoslávského prince Alexandra (1924–2016). Jan František opustil i se svou rodinou hrad na jaře 1945; poté žil v Lichtenštejnsku a ve Švýcarsku, kde také roku 1975 zemřel. Jídelna byla největší místností celého bytu a sloužila také k rodinným setkáním. Na stěnách zde visí tapisérie s loveckými motivy, přivezené na hrad už v roce 1905; z knížecích sbírek byly tyto tapisérie opět získány na hrad až v roce 2008. Kromě