185

Park

Přírodně krajinářský park, rozkládající se ve stoupajícím terénu severně od hradu ve Šternberku, patří k nejmladším aristokratickým parkům na Moravě. Jeho založení na začátku 20. století zakončilo dlouhý vývoj hned několika zahrad, které si majitelé sídla nechali zřídit v okolí. Až do druhé poloviny 17. století nejsou o zahradě ve Šternberku žádné zprávy. Lze předpokládat, že nevelká užitková zahrada se v blízkosti hradeb nacházela už ve středověku. Jestli však byla vysázena na parkánu, přímo v areálu hradu nebo až za hradbami, zůstane pravděpodobně neobjasněno. Ve středověku je však nutné počítat také s možným využíváním zahrady nedalekého kláštera augustiniánů, jehož řeholníci udržovali s majiteli hradu úzké kontakty. Je pravděpodobné, že větší zahrada nebyla k dispozici ani v roce 1570, kdy se Kateřina Berková z Dubé provdala za minstrberského, olešnického a bernštatského vévodu Karla II. Od tohoto roku využívali majitelé Šternberk jen k občasným pobytům a veškeré prostředky věnovali spíše na rozšiřování své rezidence ve slezské Olešnici. Změnu přineslo až období raného baroka, kdy se do českých zemí dostala původně italská móda zřizovat okrasné a užitkové zahrady za hradbami královských a vrchnostenských měst, kde byl obvykle dostatek místa i nezbytné vodní zdroje. Aristokratické zahrady skryté za vysokými zdmi obvykle tvořily stříhané partery s květinami nebo citrusy v rozměrných květináčích, a nezřídka v nich bylo možné spatřit fontány, sochy, či dokonce výstavná kasina a letohrádky. Více či méně honosné okrasné zahrady se nacházely na předměstích Vídně, Brna i Prahy, nejznámější a dodnes dochovanou zahradou tohoto typu ve střední Evropě je však Květná zahrada neboli Libosad, vybudovaná v letech 1665–1675 olomouckým biskupem Karlem II. z Liechtensteinu-Castelkornu za hradbami Kroměříže.