29

Albert II. ze Šternberk a

Biskup Albert II. ze Šternberka a císař Karel IV. přijímající Kristovo požehnání v iniciále pontifikálu Alberta ze Šternberka, 1376, Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově

K nejvýznamnějším osobnostem v dlouhých dějinách hradu ve Šternberku patří nepochybně biskup, blízký rádce císaře Karla IV. a zakladatel zdejšího augustiniánského kláštera Albert II. ze Šternberka. Potomek urozeného rodu se zlatou hvězdou v modrém poli se narodil někdy na začátku třicátých let 14. století v rodině moravského zemského hejtmana Štěpána ze Šternberka, jehož úzké vztahy k lucemburskému dvoru v Praze předznamenaly i oslnivou kariéru jeho potomků. Albert ze Šternberka, patřící k církevním hodnostářům, kteří se vyznačovali zvláštní vzdělaností a láskou k literatuře, získal podle tradice teologické vzdělání na věhlasných univerzitách v Boloni a Paříži. Roku 1352 ho papež Kliment VI. jmenoval děkanem olomoucké kapituly a jen o něco později také kanovníkem pražské metropolitní kapituly. Jeho působení v těchto funkcích však nebylo nijak dlouhé. Zřejmě už před tím si jeho výmluvnosti povšiml Karel IV., který jej začal pověřovat nejrůznějšími státnickými a diplomatickými úkoly. Na sklonku roku 1352 byl Albert II. ze Šternberka jmenován na přímluvu panovníka biskupem v meklenburském Schwerinu, což mělo upevnit jeho pozici v nejvyšších patrech říšské politiky. Kvůli sporům s tamní kapitulou a nepřátelství mocného rodu Bülowů, který se odmítal vzdát práv na biskupské majetky, se však biskup ve Schwerinu příliš nezdržoval. Mnohem častěji pobýval v Praze. Císař Karel IV. mu u papeže dokonce vyjednal výjimku, aby se jako „rádce u dvora“ mohl věnovat zejména práci v císařských službách. Roku 1360 se po boku císaře zúčastnil vojenského tažení do Švábska a o tři roky později poselstva, jež dojednalo smír mezi Lucemburky, Habsburky a uherským králem Ludvíkem z Anjou. Za tyto zásluhy jej v létě 1364 prosadil císař na uprázdněný biskupský