31 Biskup Albert II. ze Šternberka žehnající kostel v iniciále pontifikálu Alberta ze Šternberka, 1376, Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově

stolec v Litomyšli, který mu zajistil dostatek prostředků na další kariéru v císařských službách. A nešlo jen o diplomacii. V dubnu 1368 se zúčastnil císařovy cesty do Říma, při níž mu Karel IV. svěřil velení nad šesti sty rytíři, kteří se utkali s vojsky milánského vévody Bernaba Viscontiho. Vděčný císař následně prosadil svého oblíbeného dvořana i na arcibiskupský stolec v Magdeburku, s nímž se pojil čestný titul německého primase. Albert II. ze Šternberka se sice na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zdržoval nejčastěji v Magdeburgu, zastihnout jej však bylo možné i na rodových moravských panstvích. V březnu 1371 například ve Šternberku založil konvent augustiniánů kanovníků při kostele Zvěstování Panně Marii, čímž se přihlásil k moderním reformním náboženským proudům, vyznávaným i císařem či svým předchůdcem na pozici biskupa v Litomyšli Janem ze Středy. Dnou sužovaný arcibiskup, opora císařské politiky v severním Německu a obhájce lucemburských nároků na Braniborsko, toužil po návratu do zemí Koruny české. Se souhlasem císaře Karla IV. se tak roku 1371 opět ujal biskupství v Litomyšli. Přestože si udržel značný vliv, z vysoké politiky se začal Albert II. postupně stahovat. Navzdory tomu se ještě roku 1373 zúčastnil tažení proti Wittelsbachům a na výslovné císařovo přání se po jistý čas zdržoval po panovníkově boku. Ještě o dva roky později vedl poselstvo do Říma, kde mělo jménem císaře uvítat nového papeže Řehoře XI. ve věčném městě. S císařem Karlem IV. udržoval vřelé vztahy až do jeho smrti v roce 1378, po níž spolu s dalšími preláty sloužil zádušní mši ve svatovítské katedrále. Poslední léta svého života myslel biskup Albert zejména na nově založený augustiniánský klášter ve Šternberku. Konvent, stojící na dohled od hlavního rodového sídla, obdaroval značnými výsadami a vlivem, proto se měli augustiniáni modlit za jeho spásu. Do dějin lucemburského státu zasáhl naposledy na začátku roku 1380, kdy z pověření papeže Urbana VI. vyhlásil církevní klatbu nad moravským markrabětem Joštem. Biskup Albert II. ze Šternberka, církevní hodnostář, rádce a přítel Karla IV., zemřel jen o několik dní později – 14. nebo 16. ledna 1380 v kartuziánském klášteře v Tržku u Litomyšle.