33

Šternbersk á rezidence

Jižní průčelí hradu s rozsáhlým předhradím a zbytky fortifikace

Na sklonku roku 1280 panovala ve zdech šternberského hradu značně pochmurná nálada. Majitel sídla, jindy obávaný Albrecht ze Šternberka (†1299), dosud nelítostně plenící statky olomouckého biskupa a okolní majetky církevních řádů, bojoval o holý život. To, co si nevynutily výhrůžky biskupa Bruna ze Schauenburku (†1281) ani následná exkomunikace, vyřešila těžká nemoc a strach z Boha. Mocný velmož se vydal na cestu pokání a v listině sepsané začátkem roku 1281 na hradě Šternberku odevzdal mužům církve na tři roky do zástavy své statky. V dlouhém příběhu rodových dějin však představovaly tyto neblahé události pouhou epizodu, která nemohla nezadržitelný vzestup pánů s erbem hvězdy vážněji ohrozit. Svou lítostí, stvrzenou přísahou na krucifix, dostal Albrecht nenáviděné Šternberky opět na výsluní zemské politiky. V následujících letech zastával výnosný úřad olomouckého purkrabího a spolu s dalšími moravskými šlechtici se stal oporou vlády krále Václava II. v zemi. Během následujících generací se stali Šternberkové nedílnou a důležitou součástí moravské stavovské obce. Úřady a s nimi spojené výsluhy, stejně tak jako rozsáhlé panství v Jeseníkách, kde začali s těžbou rud, jim zaručovaly dostatek příjmů na nákup dalších statků po celé Moravě. Na začátku 14. století vlastnili moravští Šternberkové kromě nejstarší državy také hrad Medlice a od panovníka získali do dědičné zástavy hrad Lukov či hrad v Uherském Ostrohu.19 Dosud největší majetkový a společenský vzestup prodělal značně rozvětvený rod během vlády zakladatele šternberské větve rodu Štěpána ze Šternberka (†1357). Jako blízký příbuzný a dědic uherského magnáta Matúše Čáka Trenčanského (asi 1260–1321) prožil část svého života na rozsáhlých statcích svého strýce v Horních Uhrách, odkud jej vypudil až král Karel