39

Nádvoří hradu s částí předhradí

dochované nástěnné malby, považované za jeden z vrcholů lucemburské monumentální malby druhé poloviny 14. století.22 Okázalost vrcholně gotického hradu Šternberka nebyla náhodná. Nejstarší rodové sídlo na Moravě plnilo v časech Alberta II. ze Šternberka hned několik funkcí. Jeho podoba měla odrážet majestát předního dvořana, rádce a důvěrníka císaře Karla IV., stejně tak jako jeho nezpochybnitelný význam v církevní hierarchii. Hrad byl však zároveň centrem rozsáhlého světského panství, obydlím seniora rodu a zejména symbolem šternberské důstojnosti, který měl přetrvat ještě dlouho po biskupově smrti. V odkazu Alberta II. pokračoval i jeho synovec a zároveň poslední mužský potomek šternberské rodové větve Petr ze Šternberka (†1397). Díky podpoře svého strýce byl dobře známý jak v Praze, tak zejména na dvoře moravských Lucemburků v Brně, kde se zřejmě roku 1379 oženil s urozenou Annou. Přestože zmiňovaná Anna bývá někdy ztotožňována s dcerou opavského a ratibořského vévody Mikuláše II. (1288–1365), blízké vztahy manželského páru s markrabaty Joštem a Prokopem, doložené například tím, že lucemburští bratři koupili své sestře dům v Praze, či písemně stvrzeným slibem markraběte Prokopa neútočit během domácí války na šternberské statky své sestry, hovoří spíše o propojení s panovnickou dynastií.23 Výsadní postavení Petra ze Šternberka mezi moravskou šlechtou utvrzoval i jeho vliv na rozhodnutí markraběte Jošta, díky nimž patřil k nejmocnějším mužům na Moravě. Kromě toho, že se mu podařilo rozšířit rodový majetek, na němž postavil několik menších hradů, proslul také jako štědrý podporovatel klášterů a právě jeho či jeho manželku lze patrně spojit i s objednávkou jedné z nejvýznamnějších soch období krásného slohu v českých zemích – Šternberské madony. To nejdůležitější se však Petrovi ze Šternberka nepodařilo. Zemřel bez potomků. V březnu 1397 proto sepsal poslední vůli, v níž svůj majetek spolu s hradem Šternberkem odkázal svému synovci Petrovi I. Plumlovskému z Kravař (1397–1411) a Markvartovi (†1404) z vedlejší linie Šternberků, přičemž za správce šternberské pozůstalosti určil mimo jiné také markraběte Jošta, knížete Přemka Opavského a Lacka z Kravař.24 Samotný hrad Šternberk měl zůstat vdově Anně jako pojištění