43

Šternbersk á madona

Šternberská madona, devadesátá léta 14. století, Arcibiskupství olomoucké; Muzem umění Olomouc

Opuková socha, která vešla do dějin umění jako Šternberská madona, je považovaná za jednu z nejvýznamnějších a nejkvalitnějších soch takzvaného krásného slohu v českých zemích. Krásný sloh, vytříbené dvorské umění, ovlivňující v časech vlády krále Václava IV. sochařství, malířství a knižní iluminace, zapadal do širších souvislostí internacionální gotiky, projevující se v umění rafinovanou stylizovaností, dekorativností či elegancí gest a postojů zobrazovaných postav. Sochu Šternberské madony vytvořil někdy v devadesátých letech 14. století následovník Mistra Toruňské madony, velmi dobře obeznámený s pražským dvorským uměním. Šternberská madona má všechny znaky typické pro krásný sloh – ladné, esovité prohnutí postavy, propracované, dekorativně řasené roucho i dokonale propracovanou melancholickou tvář, předznamenávající Kristův osud. Kvalitou zpracování a ikonografií však výrazně převyšuje soudobou sochařskou produkci. Poněkud neobvykle je zahalena do pláště s červenou polychromií, který odkazuje na budoucí Kristovo utrpení a jeho krev prolitou během pašijí a ukřižování za spásu celého lidstva. Z Mariiny hlavy, na níž původně spočívala královská koruna, elegantně splývá bílá rouška, symbolizující spojení Panny Marie s církví; matka Boží je zde mimo jiné představena jako nevěsta Kristova. Mimořádně efektní detail, prsty Panny Marie bořící se do těla malého Ježíše, jsou zase odkazem na Kristovo utrpení a svátost eucharistie. Výmluvně působí i jablko, které drží dítě v levé ruce: Je symbolem prvotního hříchu, jejž Panna Marie jako matka Spasitele pomáhá sejmout z lidstva. Za možného autora sochy je i díky signatuře považován Jindřich Parléř, synovec Petra Parléře, jehož nejznámějším dílem je socha svatého Václava ve svatováclavské kapli