57

Hr ad v časech renesance a reformace

Dosud dobře patrná středověká věž v nároží hradu se stala v 16. století součástí renesanční přístavby

V den čtvrté neděle postní roku 1538 vyšlehl ze šternberské městské sladovny oheň a začal se rychle šířit městem. Spolu s domy zachvátily plameny augustiniánský klášter, farní kostel a nakonec i hrad na kopci. Za oběť zuřivému požáru padlo kromě tří domů celé město.39 Obrovské škody, s jakými se jiná města vypořádávala celé roky, byly ve Šternberku napraveny poměrně rychle. Dobré vztahy majitelů panství a města, obdařeného četnými výsadami, přinášely do truhel šternberských měšťanů nemalé peníze, které byly při obnově potřeba více než cokoli jiného. Z popela brzy povstala řada nových domů, na jejichž architektuře už se začaly pozvolna projevovat formy rané renesance. Krátce nato se začal přestavovat i hrad. V době katastrofy vlastnil šternberské panství už více než třicet let starobylý a urozený českomoravský rod Berků z Dubé. Stalo se tak díky ovdovělé Lidmile z Kravař, která se roku 1480 podruhé provdala za Jana Berku (†1501), s nímž měla nejméně jednoho syna Václava.40 Ten zdědil Šternberk roku 1502 a nedlouho poté zahájil na hradě stavební úpravy, v jejichž formách se už střetávala pozdní gotika s prvními projevy nově přicházejícího stylu. Z tohoto období se do současnosti zachoval například kamenný portál z roku 1507 s aliančním erbem Václava Berky a jeho manželky Johany Černohorské z Boskovic (†1520), oddělující v současnosti rytířský sál a ložnici v prvním patře hradu. Neklidné časy ve stínu stoupajícího tureckého nebezpečí zřejmě podnítily stavební úpravy Šternberka i v další generaci, za vlády Václavova syna Ladislava Berky z Dubé (†1532), který nechal ve druhé polovině dvacátých let 16. století modernizovat hradní opevnění. Z tohoto období