59 Jeden z takzvaných „berkovských“ pokojů s hráňovou klenbou

Na následující dvoustraně pohled na hrad z východní strany

zcela jistě pochází parkánová zeď v severním čele hradu, do jejíhož zdiva byly vsazeny dva kvádry s datem vzniku 1526. Tento nově vybudovaný fortifikační prvek, určený pro účinné palebné postavení, mohl mít i podobu masivního bolwerku, opatřeného z vnitřní strany rampou pro děla.41 Když zasáhl hrad velký požár, vlastnil šternberské panství nezletilý Jan Václav Berka z Dubé (†1565), jehož majetek spravovali až do roku 1544, kdy dosáhl plnoletosti, mocní strýcové Jindřich Kuna z Kunštátu († asi 1551) a Kryštof Černohorský z Boskovic (†1550).42 Vedle řady majetkových sporů, v nichž úspěšně zastupovali svého synovce, zasáhli do dějin Šternberka také výstavbou rozsáhlého předhradí na jižní straně, díky němuž byl hrad propojen s městskými hradbami. Jak dokládá datum vytesané nad hlavní branou, v hrubých rysech mohl být soubor hospodářských staveb dokončen už roku 1536. Je pravděpodobné, že teprve nedávno dokončené předhradí bylo však roku 1538 těžce postiženo požárem, takže se největší pozornost soustředila právě na jeho obnovu. Po jejím dokončení, snad už ve druhé polovině čtyřicátých let, zahájil Jan Václav Berka z Dubé renesanční přestavbu samotného hradu. Nejvýznamnější stavební úpravy se týkaly jeho západní části. Do prostoru parkánu mezi dosud samostatně stojící hranolovou věž a výrazně menší věž v jihozápadním nároží byla vestavěna dvoupatrová přístavba, výrazně rozšiřující dosavadní středověký hradní palác. V jejím prvním patře vznikly čtyři prostorné místnosti se složitými hráňovými klenbami, patřící do současnosti k nejreprezentativnějším prostorám hradu. Celou přístavbu, zřetelně ovlivněnou silnými tradicemi pozdní gotiky, zřejmě vytvořili zedníci a kameníci z nedaleké Olomouce, doprovázení italskými kameníky, kteří do vnější zdi takzvaného vizitkového sálu prolomili dvoudílnou arkádovou lodžii s pečlivě provedenými renesančními reliéfy. Lodžie ve vnějším plášti hradu představuje v našem prostředí značně ojedinělé řešení, které je při srovnání s podobnými řešeními na hradech v Tyrolsku či Sasku možné vysvětlit zjevnou stavebníkovou touhou po výhledu do okolní krajiny, táhnoucí se až ke kopcům nad Mohelnicí. Lodžie však měla i praktický význam. Oknem či okny, na místě dnešní vložené arkády v interiéru vizitkového sálu, z ní pronikalo světlo do jinak temného rytířského sálu, otevřeného pouze jedním