63 Renesanční portál ve vizitkovém sálu z roku 1560, nesoucí erby Jana Václava Berky z Dubé a jeho manželky Magdaleny ze Žerotína

Na následující dvoustraně hrad Šternberk se středověkou válcovou věží, hradní kaplí a domem zahradníka ze začátku 20. století v popředí

oknem do nádvoří. Renesanční charakter hradu však nejvíce zdůrazňovala psaníčková sgrafita, pokrývající nejpozději od sklonku padesátých let dosud stroze kamenné hradní zdivo. Celá přestavba, jak také hlásá latinský nápis na pamětní desce zasazené do zdi hradního nádvoří, byla dokončena roku 1560. Jan Václav Berka z Dubé, významný politik zastávající funkci nejvyššího sudího markrabství moravského a zrovna tak úspěšný hospodář proslulý zakládáním rybníků a hospodářských dvorů, měl z manželství s Magdalenou ze Žerotína (†1562) pouze jedinou dceru Kateřinu (1553–1583). Tu už jako desetiletou zasnoubil se svým příbuzným Václavem Černohorským z Boskovic a na Třebové (†1569). Kvůli věku nevěsty však bylo ujednáno, že svatba proběhne až za pět let.43 Sám se sňatku nedožil. A nedožil se ho ani ženich. Václav z Boskovic zemřel uprostřed příprav na slavnou svatbu a jedna z nejbohatších nevěst na Moravě tak zůstala bez manžela. O tom, jak zajímavou partií byla, svědčí téměř okamžitý zájem minstrberského, olešnického a bernštatského vévody Karla II. (1545–1617), za něhož se provdala o rok později v září 1570 v Moravské Třebové. Vévoda, potomek českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, byl jedním z nejbohatších a nejvlivnějších slezských vladařů. Mezi svými současníky proslul nejen jako vzdělanec a neochvějný stoupenec učení Martina Luthera, ale také jako nábožensky tolerantní zeměpán, pod jehož vládou zažívala slezská vévodství nebývalý rozkvět. Podobně tomu bylo i na jeho moravských panstvích, zejména ve Šternberku, kde za života své první ženy často pobýval. U svých poddaných, bez ohledu na to, zda šlo o luterány, katolíky nebo členy jednoty bratrské, byl velmi oblíben a období jeho vlády označovali už jeho mnozí současníci za „zlatý věk“ města a celého panství.44 To i v časech nastupujícího manýrismu patřilo stále k nejvýznamnějším a největším na Moravě; v roce 1600 k němu patřilo čtyřicet čtyři vesnic, dvě města a tři městečka, hradní páni měli navíc správní dohled na dalších jedenáct vsí, patřících klášterům ve Šternberku a Olomouci. O vztahu vévody ke Šternberku svědčí nejlépe, že se mu zde narodily obě děti, vévoda Jindřich Václav (1575–1591) a dcera Markéta Magdaléna (1578), které po předčasném skonu nechal pohřbít ve zdejším farním kostele. Když v březnu roku 1583 zemřela i jeho manželka Kateřina, vévoda