69

Hr ad v nepokojných letech

Ještě na začátku podzimu 1621 neměli Habsburkové na Moravě vůbec nic jisté. Přes hranice neustále pronikala vojska krnovského knížete Jana Jiřího a sedmihradského vévody Gábora Bethlena, východem země se šířilo povstání Valachů a značné obavy vzbuzovalo i vojsko, s nímž se na Moravu vrátili poražení stavové. O pár měsíců později už ale bylo všechno jinak. Vyčerpaná protestantská vojska začala ze zpustošené země ustupovat a přitom rabovala všude, kde mohla. Nejvíce bezohledně si počínala soldateska pod velením vůdce moravské emigrace Ladislava Velena ze Žerotína, přepadající města na severu Moravy a útočící na statky olomouckého biskupa. Když Žerotín stanul před Šternberkem, nedbal na přicházející Štědrý večer a nařídil útok.46 Císařská posádka se jen taktak zachránila útěkem do bezpečí hradních zdí, na které vzbouřenci vyslali několik salv. Veškerý čas věnovali drancování města, pak odtáhli. Nezvaná návštěva exulantského vojska, po níž měšťanům zbyly jen oči pro pláč, byla jen začátkem řady pohrom, které Šternberk zachvátily během třicetileté války. Uprostřed ledna 1627 se města zmocnily dánské pluky pod velením generála Joachima Mitzlaffa. Hrad obsazený císařskou posádkou by se snad i udržel, ale kvůli zbabělosti zdejšího velitele byl vydán nepříteli.47 Vojáci naverbovaní za peníze dánského krále zůstali ve městě až do jara, kdy na Moravě opět převzala iniciativu císařská armáda. Šternberk získala zpět zrovna tak rychle, jako o něj před několika měsíci přišla. Před město František Xaver Richter, Hrad Šternberk, kolem 1825, Moravská galerie v Brně