71

Jan Kryštof Fabich, Zakreslení a řez hradu ve Šternberku, 1780, LIECHTENSTEIN. The Princely Collections, Vaduz–Vienna

přitáhl generál don Lorenzo del Maestro, vypálil předměstí a tři dny ostřeloval několika těžkými děly hrad, v jehož pevných zdech hledali vedle vojáků útočiště i mnozí obyvatelé města a okolních vsí. To k vítězství stačilo. Exulant a toho času velitel města v dánských službách Jan Jakub z Thurnu (1602–1637) zvážil své možnosti a navzdory protestům mnohých měšťanů po dohodě s habsburským generálem Šternberk za příslib svobodného odchodu vydal.48 Přestože armáda dánského krále přišla do země jako nepřítel, pro řadu zdejších protestantů byla i s ohledem na přítomnost hraběte z Thurnu, vlastnícího před Bílou horou statky na Moravě, snesitelnější možností než představy vídeňského dvora o návratu katolické církve. Po této válečné epizodě zůstal hrad značně poškozen, jakkoli se zdá, že nejvíce poničená zůstala zejména fortifikace. Zřejmě během tohoto obléhání byla zničena mohutná budova s bránou na východní straně a s ní i středověké hradby přiléhající k válcové věži. S ohledem na rozsáhlé škody ve východní části hradního areálu je možné, že při opravách mohl být hlavní vstup přesunut na dnešní místo, tedy do jižního průčelí chráněného městskými hradbami i budovami předhradí. Vévodové z Minstrberka sídlili zejména v paláci ve slezské Olešnici a na šternberském hradě se zdržovali pouze výjimečně. Na začátku roku 1629 navštívil moravské rodové sídlo na několik dní vévoda Jindřich Václav při své cestě z Vídně, z čehož se dá usuzovat, že válečné škody na hradním paláci mohly být poměrně rychle napraveny. Jeho mladší bratr Karel Fridrich pak na hradě pobýval téměř půl roku do jara 1630. Milovanou vrchnost přijali šternberští poddaní s upřímným jásotem, který jim vévoda oplatil soucitnými slovy a slibem, že při obnově panství vyjde všemožně vstříc jejich přáním. S dvořany se na svém moravském panství bavil lovem ryb a zajíců.49 Po celá třicátá léta se Šternberk za podpory vrchnosti vzpamatovával z válečného běsnění a je pravděpodobné, že důkladnou obnovou mohl projít i hrad. Konec poměrně klidného období – poznamenaného pouze válečnými daněmi a pobyty císařských vojsk – jakoby předznamenala smrt vévody Jindřicha Václava z Minstrberka v létě 1639. Jeho dědic Karel Fridrich musel už po třech letech vlády se značným znepokojením sledovat zprávy o tom, jak se na konci jara 1642 dala do pohybu